Akademický malíř Václav Březina patří k nejčasnějším absolventům Mařákovy krajinářské speciálky na pražské Akademii. Jeho obrazy z 80. a raných 90. let se bezpečně drží Mařákova novoromantického názorového pojetí lesa coby chrámu přírody, krásy a harmonie vůbec. Teprve na sklonku století Březina sílí ve vlastním výtvarném projevu, jeho rukopis je volnější, kolorit pestřejší a celková sazba se dostává do tehdy oblíbené polohy verismu a krotkého impresionismu. Po náchodském působení v letech 1898 až 1902 přichází závěrečná tvorba z Mladoboleslavska a Jindřichohradecka. V ní zaznamenáváme mírný rozkyv kvality, ovšem v míře daleko menší než u jiných Mařákovců. Posuzovaný obraz je vcelku typickou prací zdařilého provedení ukazujícího ještě někam k intimitě krajin pozdního biedermeieru a zvláště samozřejmě k pracím prof. Mařáka z konce 80. let. Je vystavěn na základě mistrného zvládnutí kresebné techniky, pečlivě a věrohodně promalován. Tématickým obohacením je vtipná pointa se stafáží i minipříběhem, kdy pocestný hledá vhodnou cestu k překročení vodoteče. Typický je i kolorit s důrazem na spektrum zelení, vyvažovaných teplou škálou okrů i hnědí. Nejvíce se tak blíží několika obrazům z doby po roce 1898, viz katalog Březinovy výstavy v Mladé Boleslavi roku 2007. Podle motivu, způsobu vedení štětce, typu podložky i signatury, která je dle mého soudu autorská, třebaže pozdější, potvrzuji pravost obrazu Václava Březiny.