Lité laky na sololitové desce, 179 x 117 cm, rámováno, datace 1992, zezadu Jaroslav Vožniak 1992.

Původně vyučený litograf se v roce 1951 přihlásil ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde působil v ateliéru profesora Karla Svolinského. Zde byl až do roku 1954. Poté nastoupil jako žák profesora Vladimíra Silovského, a to však již na pražské Akademii výtvarných umění, kde působil v letech 1954 – 1959. Jaroslav Vožniak našel své uplatnění v mnoha odvětvích výtvarné scény. Věnoval se malbě, kresbě, grafice a od plátna přešel také k sochařství a výstavnictví. Koncem padesátých let se Jaroslav Vožniak stal členem umělecké skupiny Šmídrovci. A to roku 54. Výtvarník se po celé své tvůrčí období snažil držet krok s dobovými uměleckými konvencemi. Na počátku 90. let Vožniak hledal cestu k nové abstrakci a adaptoval Pollockovu metodu s využitím lité syntetické barvy. Umělcova díla nevyznívají expresivně, jsou téměř monochromní nebo omezená na škálu odstínů. Autor díla se zaměřuje na samotnou energii stopy barevné hmoty. Dílo lze vnímat jako jakýsi záznam, formu kaligrafie, rituální plynutí zvolených linií, jež mají následně meditativní účinek.