Olej na lepence, 51,5 x 35,5 cm, rámováno, datace 1928, signováno, vpravo dole B. Piskáč 28, oboustranný obraz.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11., Praha, 2015.
Publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes, Praha, 2015, s. 554.
Kubisticko – expresionistický malíř krajin a zátiší, mezi lety 1917-1924 studoval na AVU. Během školy podnikl studijní cestu na Korsiku. V raném díle ho ovlivnila tvorba Bohumila Kubišty. Maloval prostý život obyčejných lidí, v tehdejší wolkerovské atmosféře a odkazu Devětsilu, jehož byl krátkodobě dokonce členem. Svým výtvarným stylem kladl důraz na vztah světla a prostoru, často upevněného černou obrysovou linií zesilující naléhavost. Při výstavní činnosti bylo patrné, že se snaží zpřístupnit moderní malířství co možná nejširším vrstvám diváků a návštěvníků. V jeho raných dílech je také vidět inspirace francouzskými mistry André Derainem a Paulem Cézannem. Inspiruje se ale také dalšími francouzskými vlivy a výsledkem jsou jeho kubistická zátiší a rozměrné figurální kompozice. Koncem dvacátých let maloval krajiny v Orlických horách, které ztvárňoval na svých obrazech Václav Špála, jehož tvorbu Piskač rovněž velmi obdivoval a inspiroval se jí. V aukci nabízené dílo z roku 1928 spadá do období Piskačovy druhé cesty na jih Francie, na ostrov Korsika. Centrem vertikální krajinomalby jsou dvě borovice, typický porost slunných ostrovů ve Středomoří. V barevném pojetí malby převažují zemité tóny modré, hnědé a zelné, které ovšem malíř výrazně prosvětluje bělobou a tím zdůrazňuje „vyprahlost” horské krajiny ostrova a celkovou atmosféru daného výjevu. V pozadí vzrostlých jehličnanů se dme mohutný skalní masiv, který Piskač znázornil několika silnými tahy štětce a jež jsou zároveň nejvíce kubistickým elementem jeho malby. Opačná deska obrazu nabízí výjev nanejvýš rozdílný — ačkoliv jsou v centru obrazu opět zelené borovice, prostředí, které je obklopuje je v tomto případě palácové. V levé části vidíme honosné palácové schodiště, na opačné straně pak malý zahradní altánek a v pozadí celé scény se tyčí několikapatrové zámecké křídlo. Piskačova kresebná technika se značně liší od kubisticko-expresionistického projevu na předchozí straně desky a svým barevně plošným pojetím se nejvíce blíží k poetismu. Dualita tohoto díla z ruky nadějného mladého malíře, kteréhož kariéra skončila nedlouho poté, co se na své poslední cestě do Francie nakazil skvrnitým tyfem, na jehož následky zemřel, je vlastností zajisté interesantní a cennou. Originální výtvor je skvělým příkladem rozmanitosti a vývoje Piskačova malířského vkusu a stylu, jeho obdivovatelům by rozhodně neměl uniknout bez povšimnutí.