Olej na dřevě s parketáží, 30 x 40,5 cm, rámováno, datace 1836, signováno vlevo dole Mánes 1836.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Konzultováno s PhDr. Mgr. Michaelem Zachařem.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Předložený olej, zachycující pohled na kamenitou horskou krajinu s vodopádem a stromovím nazvaný Romantická horská krajina, je nespornou a velmi krásnou prací malíře Antonína Mánesa z roku 1836. Mánes byl žákem Karla Postla a v jeho ateliéru byl po celých jedenáct let vychováván v intencích klasicistního názoru na ideální komponovanou krajinu a v jeho popisném empirovém pojetí. Kolísání mezi klasicistním východiskem a příklonem k požadavkům přicházejícího romantismu se v Mánesových obrazech projevovalo často. Mánes neustále cestoval, při výběru motivů se řídil náladou a pocity, jež v něm okolní krajina vyvolávala. Předložená Romantická horská krajina, v níž Mánes rozvinul promyšlenou kompozici ideální scenérie s prvky jak raně romantickými v obsahu, tak i realistickými v provedení, udivuje také použitou barevnou škálou hnědozelených tónů s výraznou mitisovou zelení.
Významný představitel české krajinomalby, kreslíř, grafik a pedagog, studoval krajinomalbu u K. Postla na pražské AVU. Měl spoustu soukromých žáků ze šlechtických kruhů a často je i s celou svou rodinou doprovázel na jejich letní venkovská sídla. Malířská tvorba A. Mánesa vycházela ještě z klasicistního názoru na ideálně komponovanou krajinu, kde nebyla nouze o postavy pastýřů a idealizované antické a renesanční stavby, ale postupně se po seznámení s německým romantismem námětově i výrazově proměnila. Architektury na jeho obrazech získaly podobu románskou a gotickou a v krajinách se začala objevovat typická postava poutníka procházejícího romantickou krajinou. Ideově blízký mu byl máchovský romantismus, který ztvárnil v řadě svých krajin, ale oproti Máchovu pojetí poutníka jako vydědence je Mánesovský poutník radostným pozorovatelem. Jiným inspiračním zdrojem mu byla holandská krajinomalba 17. století, jež ho motivovala k zájmu o realistický pohled na zobrazenou skutečnost. V letech 1836-1843 působil jako profesor krajinářské školy na akademii v Praze a odchoval zde celou řadu žáků, mezi které patřil B. Havránek., A. Kosárek nebo A. Bubák. Nejvíce jeho umělecký příklad zapůsobil ve vlastní rodině, synové Josef a Quido i dcera Amálie čerpali z jeho díla nejen ve svých záběrech přírody. Mánesovy obrazy a kresby vynikají citem pro atmosféru a zároveň pro přírodní detail. Autorské kresby převáděl do grafiky, které pak sloužily jako předlohy pro práci jeho žáků. Monumentální dílo A. Mánesa je dodnes ozdobou veřejných prestižních sbírek a na aukčním trhu patří mezi sledované události.
Autor viz T 2/73, TD 124, TB 24/3, B 7/133, NEČVU 1/478, E. Reitharová: A. Mánes, 1967.