Olej a asfalt na kartonu, 20,5 x 23,5 cm, rámováno, datace – 60. léta 19. st., signováno vlevo dole ligaturou AP.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Provenience:
Soukromá sbírka Kolín nad Rýnem.
Komentář PhDr. Mgr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Předložený obraz komorních rozměrů Na řece je nesporná a velmi krásná práce malíře Augusta Bedřicha Piepenhagena, nese všechny typické znaky ze závěrečného období jeho osobitého díla. Na samotném konci tvorby vedla Piepenhagena snaha o zásadní barevné scelení k redukci barev na černou a bílou a přivedla ho až k technice asfaltu, kdy modeloval jediným temně hnědým tónem, v němž světla vytvářel obráceným štětcem zanechávajícím na podkladu ryté tahy*. Takto traktovaných drobných spontánních a uvolněných přírodních záběrů namaloval Piepenhagen v šedesátých letech celou řadu.
Jeho předložená krajina Na řece, pohled na řeku obklopenou hustým stromovím, malovaná právě asfaltovou technikou, je originálně pojatý drobný přírodní záběr plný melancholického sentimentu a emocionality. Takováto působivá miniaturní asfaltová féerie je krásnou ukázkou Piepenhagenovy malířské individuality.
Významný malíř krajinář, mistr romantických kompozic a nálad, studoval u krajináře J. H. Wuesta v Curychu. Od r. 1910 se trvale usadil v Praze. Od dvacátých let se intenzivně věnoval krajinářství. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Přátelil se s J. Navrátilem, který mu byl také blízký malířským stylem a s A. Stifterem, rakouským krajinářem a básníkem biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a autorskou signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj příznačný malířský styl, který podpořil studijními cestami po krajinách v Německu, Belgii a Francii. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. Ve svých romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Podle vzpomínek dcery Charlotty maloval i v ateliéru. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou. Peiepenhagenova tvorba byla už za jeho života velmi oblíbená, mezi její obdivovatele patřil třeba J. Neruda a dodnes se těší neutuchajícímu zájmu uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.