Olej na dřevě, 24 x 30 cm, rámováno, datace – 40. – 50. léta 19. st.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové a dopisem s potvrzením pravosti díla JUDr. Prokopa Tomana.
Předložený neznačený obraz spíše komorních rozměrů Zimní krajina s poutníkem je nepochybným dílem Augusta Bedřicha Piepenhagena, nejpravděpodobněji ze čtyřicátých až padesátých let 19. století. Právě v těchto letech vzniklo několik příbuzných zimních nálad s charakteristickými ojíněnými holými větvemi stromů. Piepenhagen často maloval zimní náladové krajiny, někdy zcela opuštěné, jindy s bruslaři na zamrzlém rybníku, nebo s osamělými poutníky za jiskřivé denní atmosféry, ale také za romantické měsíční noci jako na předloženém obraze. Předložené nokturno Zimní krajina s poutníkem, tichá zasněžená krajina s holými stromy kolem cesty vedoucí k horizontu v mlžném oparu mrazivého dne malovaná delikátní barevností bílých, šedo – bílých a hnědých tónů, je příznačným a působivým dílem Augusta Bedřicha Piepenhagena. Neznačený záznam přírody se zimní tematikou je námětem, kompozicí, malířským rukopisem i barevností typickým dílem tohoto sběrateli stále oblíbeného malíře.
Významný malíř krajinář, mistr romantických kompozic a nálad, studoval u krajináře J. H. Wuesta v Curychu. Od r. 1910 se trvale usadil v Praze. Od dvacátých let se intenzivně věnoval krajinářství. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Přátelil se s J. Navrátilem, který mu byl také blízký malířským stylem a s A. Stifterem, rakouským krajinářem a básníkem biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a autorskou signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj příznačný malířský styl, který podpořil studijními cestami po krajinách v Německu, Belgii a Francii. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. Ve svých romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Podle vzpomínek dcery Charlotty maloval i v ateliéru. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou. Peiepenhagenova tvorba byla už za jeho života velmi oblíbená, mezi její obdivovatele patřil třeba J. Neruda a dodnes se těší neutuchajícímu zájmu uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.