Olej na překližce, 38 x 42 cm, rámováno, datace 1903, zezadu opatřeno výstavními štítky.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes Diamant, 4. 9. - 1. 11. 2015
Skvosty české krajinomalby, Muzeum a galerie v Prostějově, 4. 12. 2015 - 31. 1. 2016.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Nejvýznamnější představitel české krajinářské školy za působení profesora Julia Mařáka na pražské Akademii, vynikl jako výtečný krajinář a malíř Prahy na zlomu dvou věků. Bývá počítán k impresionistům, avšak toto označení je pro jeho tvůrčí potenciál příliš a doslova svazující. Vzdělaný a hloubavý malíř nebyl z těch, kteří by stáli v jakémkoli šiku pod jakoukoli egidou. Jeho obrazy mají jaksi samozřejmě svrchovanou technickou úroveň, ale zároveň disponují vícevrstevnatou vypovídací hodnotou odkazující nejednou k předchozím umělcovým dílům. Poetičnost a nezřídka i melancholičnost upomínají na fakt, že umělec náležel generaci symbolistů vzešlé z doby vrcholícího národního obrození, v letech hnutí Omladiny a ustavení moderních výtvarných spolků a periodik. Nezastupitelnou částí Slavíčkova odkazu jsou vedle krajin městské motivy. Zatímco Bechyně a Kutná Hora zůstaly jednotlivou inspirací, stala se Praha v dobách asanace jedním z klíčových umělcových témat. Sečtělý, přemýšlivý a nesmlouvavý umělec se trápil nezměrnou ztrátou mizejících architektonických památek, avšak zároveň se dokázal nebývale koncentrovat a napřímit svůj výtvarný talent k naprosto mimořádnému ztvárnění míst, jimž čas nedopřál setrvat v dosavadní tvářnosti. Obdobná situace se opakovala zhruba o století později, kdy starobylá hlinecká čtvrť Betlém pomalu mizela před očima a z původních chalup stála již jen hrstka. Vedle starých fotografií coby důležitého dokumentu k rekonstrukci celé enklávy se i obrazy Antonína Slavíčka staly potřebnou inspirací k obnově vzácného místa. Autorovy plenéry malované spontánním, ale přehledným rukopisem, nepostrádajícím smysl pro věrohodnost malebného motivu, vznikaly již na samém počátku jeho vysočinského pobytu tedy v roce 1903. Malíř uměl skvěle vystihnout typiku chalup s růzností omítek a střech, ráz jejich užívání a tak nikoli popisné, nýbrž mentálně zachytil navěky tehdejší situaci. Dnes je naštěstí Betlém v Hlinsku, tedy soubor několika desítek chalup převážně z 18. a 19. století, památkově chráněn statutem vesnické památkové zóny a požívá zájmu příchozích z blízkého i vzdáleného okolí. Jednotlivé chalupy jsou příkladně renovovány a užívány způsobem přiměřeným jejich povaze i technickému stavu. Tento krásný Slavíčkův obraz byl vystaven na malířově retrospektivě v Městské knihovně v Praze roku 2004 a je barevně reprodukován v doprovodné knize.
Unikátní český malíř a zcela mimořádný krajinář, který patří již po generace mezi nejznámější a nejobdivovanější české autory. Studoval v ateliéru u prof. J. Mařáka na pražské AVU. Společně se skupinou malířů kolem prof. Mařáka jezdil malovat do plenéru krajiny v okolí Okoře a v r. 1898 vstoupil do S. V. U. Mánes. Podnikl cesty do Mnichova a Paříže. Po začátku století bydlel se svou rodinou v Kameničkách, kam zval významné osobnosti společenského dění. Právě tam namaloval jeden z nejikoničtějších obrazů českého umění s všeříkajícím názvem U nás v Kameničkách. Ve Slavíčkově tvorbě je příznačná uvolněná práce s barevným koloritem a často pak přímo s barevnou skvrnou. Daří se mu zachycovat světelnou atmosféru a umně zvládá dodat krajině potřebnou expresi, avšak nikdy nepřestává být realistou. Pro mnohé se stal symbolem zpodobnění krás české krajiny a proměnných nálad v přírodě. Vystavoval krajinomalby na výstavě Umělecké besedy. Jeho dílo je zastoupeno v prestižních veřejných i soukromých sbírkách. Jeho tvorba představuje jednu z nejosobitějších reakcí na proměny evropského malířství druhé pol. 19. století.
Autor viz T 2/459, TD 167, 224, TB 31/129, B 9/644, NEČVU 2/755.