12 ručně kolorovaných tisků, formát papíru 30,5 x 43 cm, adjustováno, přiložen původní přebal.
Předmluva a typografická úprava Karel Teige, úvodní báseň Jindřich Heisler, vydáno únor 1946, nakladatelství Fr. Borový v Praze, štočky zhotovil grafický ústav Jana Štence, svazek č. 49.
Raritní kompletní konvolut, v současnosti existují pouze tři doložené kompletní kolorované exempláře cyklu Střelnice.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Karel Srp.
Provenience:
Z majetku Rudolfa Hršela, významného českého sběratele a mecenáše Toyen.
Mimořádně odvážná a intenzivní malířka, grafička a ilustrátorka, která patří k nejtalentovanějším autorkám moderního umění. Studovala dekorativní malbu u E. Dítěte na UPŠ v Praze. Osudovým se pro ni stalo setkání s malířem J. Štyrským v r. 1922. R. 1923 se stala členkou legendární umělecké skupiny Devětsil. V letech 1925-29 pobývala s J. Štyrským v Paříži, kde společně v roce 1925 vyhlásili vlastní směr - artificialismus. Během pobytu se seznámili osobně s A. Bretonem a P. Eluardem. R. 1934 byla zakládající členkou Skupiny surrealistů v ČSR. Během protektorátu byl surrealismus zakázaným uměleckým projevem. R. 1947 odjela natrvalo do Paříže, kde vstoupila do Bretonovy skupiny. Na počátku své tvorby vycházela z puristicky modifikovaného kubismu, který v r. 1925 opustila. Krátce se pak věnovala geometrické abstrakci, které se v pol. 20. let věnoval také širší okruh pařížské avantgardy. Její společný výtvarný názor definovaný se Štyrským spočíval ve ztotožnění malířství s teigovským pojmem poezie ve smyslu svrchovaně svobodné tvorby, kterou Štyrský přirovnával k elektrickému jiskření, jímž osobnost vyjadřuje svou afektivitu. Na počátku 30. let se v její tvorbě z plošné, bezpředmětné barevné struktury začínají vydělovat plastické novotvary a záhadné objekty volně spočívající nebo plující v prohlubujícím se prostoru. Tímto obdobím imaginárních krajin se uzavírá vývojová dráha artificialismu a zároveň si zde připravuje přechod k surrealismu. V druhé polovině 30. let dochází u Toyen k další konkretizaci obrazové skutečnosti, která obdařuje její nové fantomy děsivou reálností a přesvědčivostí. V Paříži pokračovala ještě nějaký čas v rozvíjení metody magického realismu, s níž se rozloučila až na počátku 50. let. V 60. letech opět zkonkrétňuje svou vizi v enigmatických obrazech s libidinální zvířecí symbolikou. Zároveň se zvýšenou měrou věnuje koláži, grafice a ilustracím knih svých surrealistických přátel (Péret, Dupray, Ivsic, Le Brun).
Autor viz T 2/601, B 10/255, NEČVU 2/866.