Jan Bauch, který byl žákem V. H. Brunnera na UPŠ a M. Švabinského na AVU v Praze, byl výrazným expresivním koloristou. Východiskem jeho tvorby byl poetismus 20. let, s jehož generací sdílel i další proměny, ať už to byl neoklasicismus, bracquovský monumentální kubismus a posléze i surrealismus. Na konci 30. let však u něj dochází k radikálnímu zvratu, při němž vystoupí dramatické složky příběhu a zdůrazní se expresivní úloha barvy. K nim se vrátil v šedesátých letech svým odysseovským cyklem. Příběhovost a symboličnost barvy staví jeho často tragicky motivovanou tvorbu do blízkosti Rouaultovy.