Proškrabovaná malba na dřevě, 47 x 36 cm, rámováno, pod sklem, signováno vpravo dole A. Diviš.
Konzultováno s PhDr. Reou Michalovou, PhD.
Významný a originální český malíř a ilustrátor, který patří k nejzajímavějším autorům přelomu 40. a 50. let. Studoval malířskou školu J. Boháče na pražské Malé Straně, v r. 1919 - 1920 studoval na VŠ UMPRUM v ateliéru u prof. E. Dítěte. Od pol. 20. let žil ve Francii, kde navštěvoval přednášky F. Kupky a společensky se stýkal i s dalšími Čechy zejména v Paříži, za všechny s Toyen, J. Štyrským, J. Zrzavým a J. Šímou. V r. 1932 navštívil severní Afriku a obrazy z této cesty vystavoval v galerii Van Leer. Po vypuknutí Protektorátu vznikl v Paříži Dům československé kultury, kde řada umělců dokonce i bydlela. Po začátku druhé světové války byl Diviš spolu s dalšími zatčen a uvězněn ve věznici La Santé. V různých vězeních strávil několik měsíců a v r. 1940 se pokoušel z Casablanky získat povolení k vycestování do Velké Británie. Na svobodu se dostal až v r. 1941, kdy se mohl konečně plavit lodí do New Yorku. Tam zůstal až do r. 1947. Po návratu do Prahy prožil krátké období relativního úspěchu a zájmu o své dílo. První jeho samostatná výstava v domácím prostředí se uskutečnila v únoru 1948 ve Vilímkově galerii na Národní třídě. Stát z ní prostřednictvím různých institucí zakoupil řadu obrazů. V podstatě celé Divišovo dílo je koncentrováno do patnácti posledních let jeho života. Jeho obrazy plnily postavy, krajiny i přízraky, které ho tolik zaujaly na zdech vězeňských cel, a Divišův malířský styl získal na osobitosti a na síle výrazu. Jeho paleta se redukovala na minimum a zralá díla jsou mnohdy malována jen v odstínech šedé či hnědé. Divišovo dílo bylo znovu objeveno roku 2002 dokumentárním filmem o Divišově životě a soubornou výstavou v Rudolfinu. Od té doby se těší vzrůstajícímu zájmu.