Olej na plátně adjustovaném na překližce, 26,5 x 56,5 cm, rámováno, datace 1942, signováno vlevo dole Fr. Hudeček 42, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Posoudil a pravost potvrdil prof. PhDr. Tomáš Vlček, CSc. a PhDr. Karel Srp.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jaromíra Zeminy.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9.–1. 11. 2015, str. 615.
Text z posudku PhDr. Jaromíra Zeminy:
„Posuzovaný obraz představuje krajinu v pravém smyslu toho slova – krajinu takového typu, jaký zpodobovali například Holanďani 17. století. Je tu v širokém záběru zpodobena úrodná hanácká rovina, v popředí přerušená nízkým návrším, na němž se rozkládá vesnice, pravděpodobně Hudečkovy rodné Němčice. Je to krajina letní, kde značnou část zabírají lány obilí, jejichž žluť září o to víc, že je zaplavena proudem slunečních paprsků – září tak, že pole vypadají jako velká plocha vodní, v níž se slunce zrcadlí. Tímto slunečným světlem jako by byl Hudeček, trvale zaujatý fenoménem světla, chtěl vytvořit protiváhu světlu hvězd na noční obloze, s nimiž se na některých obrazech Nočního chodce z roku 1941 směšuje světlo pouličních lamp. Málokterý Hudečkův obraz svědčí o magičnosti jeho realismu z počátku čtyřicátých let tak přesvědčice jako tato velmi barevná Letní krajina, zasluhující zvláštní pozornost těch, kdo Hudečkovu tvorbu mají rádi.“
Mimořádný český malíř, grafik a elitní představitel českého moderního umění. Studoval na UMPRUM v Praze u prof. F. Kysely, studium však předčasně ukončil. Během studia navázal přátelské kontakty s F. Grossem a L. Zívrem. Rozhodl se vydat na volnou nohu a bez pevného zázemí a jakékoli jiné pomoci začal tvořit. Obrazy Zatmění slunce nebo Pomník pak posloužily jako inspirace k jeho ceněnému mistrovskému cyklu Noční chodci. Počátkem třicátých let se spřátelil s čelními představiteli avantgardního umění Toyen, J. Štyrským nebo E. F. Burianem, v jehož divadle pak pravidelně vystavoval své obrazy. Od roku 1936 se účastnil Zlínských salónů. Roku 1941 se stal členem Výtvarného odboru UB, jejichž výstav se pravidelně účastnil. Přátelství s kolegy V. Bartovským, F. Janouškem, J. Kolářem, Z. Rykrem, literárním teoretikem J. Chalupeckým a hlavně blízkým přítelem F. Grossem je společně navedlo k založení legendární umělecké Skupiny 42. V Hudečkově tvorbě se prolínala fantazie a sen. Variace prožitku ze života ve městě a na ulici představovala osobitou poetiku. Hudeček směřoval ke geometrickému uspořádání. Vyjadřoval se ve srozumitelných znacích a v sérii hlav formu nadále redukoval až k abstraktnímu pojetí. Od roku 1945 se stal členem SČUG Hollar. Hudeček se v padesátých letech raději odmlčel do hájemství známek a ilustrací, než by se nechal svazovat dobovými tendencemi. Přesto zažívá jeho umění nebývalý zájem jak doma, tak ve světě. Ačkoli můžeme v jeho celoživotním díle spatřovat vlivy řady současných uměleckých směrů, vždy v něm nalezneme jeho svébytný autorský vklad, který z něj dělá tak mimořádnou osobnost českého moderního malířství.
Autor viz T 1/388, TD 77, V 2/500, B 5/649, Ch 3/341, NEČVU 1/292.