"Olej na plátně, 51 x 61,5 cm, rámováno, signováno vlevo dole Coubine, zezadu opatřeno výstavními štítky a razítky.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Vystaveno:
Otakar Kubín, Výstava k 75. narozeninám, Dům umění, Brno, 1958;
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9. – 1. 11. 2015.
Publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9. – 1. 11. 2015, str. 546.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Na plátně zachytil autor s mimořádnou citlivostí, jak se Provence otevírá do krajiny táhlých kopců pohoří Luberon. Odhaluje ji v její geologické rozmanitosti. Ztvárnil ji takovou, jaká je – jako skromnou a kamenitou krajinu, vyprahlou slunce, s nízkou vegetací, vzrostlými olivovníky a ruinami kamenných staveb. Jako krajinu v okamžiku naprostého, téměř svátečního klidu, kdy je v přírodě všechno nehybné a kdy se člověk může těšit její prostou krásou. Klasicky vystavěný řád krajinných plánů odvíjí hloubku prostoru a určuje rytmus obrazu. Coubine nemaloval nikdy chvatně, vážil každý tah štětce. Barevné ladění je velmi delikátní, přesně v souladu s tím, jak žhavé jižní slunce zamlžuje a tlumí ostré kontrasty tónů, jako by procházely filtrem. Obraz „ Luberon“ je dílem, v němž se snoubí hluboký citový prožitek s kultivovanou výtvarnou senzibilitou.
Kosmopolitní český malíř, grafik a sochař. Absolvoval sochařsko - kamenickou školu v Hořicích. Mezi lety 1900 - 1904 studoval na pražské AVU u V. Brožíka, V. Hynaise, H. Schwaigera a F. Thieleho. Byl členem skupiny Osma, s níž vystavoval na první výstavě v r. 1907. Od r. 1913 se usazuje ve Francii, v Provence, kde se ustaluje jeho rukopis a pojetí krajiny a zátiší, navazující na klasicizující francouzskou krajinářskou tradici. Tato tradice vystupuje i v jeho jednoduchých kresbách. Kromě zátiší a krajin představil v Berlíně v roce 1913 na Prvním německém podzimním Salónu postavy z říše krystalových drúz. V Německu má také o rok později svou první vlastní výstavu, která však neujde ostré kritice kolegy V. Beneše v Uměleckém měsíčníku. Kubínův kuboexpresionismus se vyznačuje hranatými figurami vystaveným ohromnému tlaku okolí, které vedou k naprosté geometrizaci hlav, z nichž se pak stává krabice, ale i předmětů jako stůl nebo sklenice. Přestože řadu jeho obrazů známe z popisů, dnes je řada těchto Kubínových děl nezvěstná. Dominantním rysem jeho pozdější krajinářské tvorby je novoklasicistní cítění, které jej propojovalo s dobou, výrazná smyslovost a práce se světlem, chápaným jako sjednocující element. Byl považován za příslušníka Pařížské školy a jeho tvorba byla prezentována na Salonu nezávislých.
Autor viz T 1/583, 2/771, TD 112, V 1/483, 3/131, TB 22/34, B 3/212, 6/326, NEČVU 1/418, J. Siblík: O. Kubín, Praha 1980."