ŠÍMA Josef: ORFEUS

Olej na plátně, 60 x 73 cm, datace 1957, signováno vpravo dole. J.Šíma 57.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Ve druhé polovině padesátých let uskutečnil Šíma jeden ze svých nejúspěšnějších souborů obrazů, pocházejících z jeho pařížského období, jemuž dal název Orfeus. Rázem se jím ocitnul v popředí zájmu veřejnosti a začal být považován za zástupce lyrické abstrakce pařížské školy. Soubor přesně zapadl do znovuvzkříšeného abstraktního proudu výtvarného umění z přelomu padesátých a šedesátých let. Šíma přišel s výraznou kompozicí, kterou mohl volně proměňovat: na obdélný formát obrazu umístil do prosvětleného, monochromního pole nejrůznějších hnědí, blankytný, azurový obdélník, jenž se stal motivem sám o sobě, z nějž rovněž tryskalo světlo. Tento obdélník, působící jako okno či brána, nadaná ojedinělou energií, mohl po ploše obrazu volně putovat, být v jeho pravé či levé části. Pro znalce Šímy je zřejmé, že v souboru Orfeů zužitkoval transcendentální zkušenost ze druhé poloviny dvacátých let. Šímovy šlo o zřetelné odpoutání se, o vymanění se z navyklých zkušenostních relací, o vyvolání silného emotivního zážitku. V Šímovy se probudila starší zkušenost z kontaktu s básníky Vysoké hry, k jejímž členům patřil. O to více je důležité vědět, kdo měl obraz původně ve své sbírce. Šlo o jednu z nejvýznamnějších osobností, spolupracujících s touto skupinou, jíž byl André Rolland de Renéville. Spojení s tímto významným francouzským esejistou a básníkem zvyšuje hodnotu tohoto obrazu.

Podle údajů na zadní straně blindrámu byl tento obraz s velkou pravděpodobností vystaven na Šímově samostatné výstavě, kterou mu uspořádala v červnu 1959 galerie Paul Facchettiho (17 rue de Lille, Paris), která jej na přelomu padesátých a šedesátých let zastupovala a které se podařilo Šímu po letech zapomnění opět dostat na mezinárodní scénu. Důležitá je sbírka, ze které obraz pochází: jeho prvým majitelem byl básník a esejista André Rolland de Renéville (8. 7. 1903 – 23. 8. 1962), s nímž se Šíma již znal z období Vysoké hry, k jejímuž okruhu Renéville patřil (je autorem dvou vlivných knih: Rimbaud le Voyant, duben 1929 a L´experience poétique, 1938). Renéville, který byl v meziválečném Československu poměrně známou osobností (překlady jeho úvah několikrát přines ve třicátých letech Kvart a přispěl rovněž do čísla Života, věnovanému Šímovi v roce 1936) na Šímovu výstavu ve Facchettiho galerii napsal recenzi (J. Sima et la Peinture, Aujourd´hui 21, březen-duben 1959, s. 26).

Tento obraz ze souboru Orfeů je mimořádně vypjatý, sestává se z několika světelných vrstev, z úzkého pruhu „pole“ při spodním okraji plátna, z pomyslné projekční roviny, připomínající filmové plátno, a vynořujícího se azurového jevu, nabývajícího na tělesnosti a zase se ztrácejícího z pozadí. Ostatně Šímu podle legendy název souboru obrazů napadl po návratu z kina, kde viděl Cocteaův film Orfeus (1950). Lze jen fabulovat, že v azurovém obrazci byl přítomen stín Eurydiky.