SLAVÍČEK Antonín: Z PŘAŽSKÉ ASANACE

Olej na dřevěné desce, 27 x 35 cm, rámováno, datace 1907, signováno vlevo dole AS.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Velmi živě namalovaný obraz, který uskutečnil Slavíček bezprostředně před vybraným motivem ze zanikajícího Židovského města pražského, k němuž se ve svých obrazech v letech 1905-1907 častokráte vyjadřoval. Přitahovala jej asanace, která mu umožnila práci s uvolněným malířským rukopisem, s volným nanášením skvrn, s ruinami rozpadajících se budov, které narychlo opustil život. Podržely si melancholickou atmosféru, které jej přitahovala. Z výjevu je zřejmé, že se jednalo o zimní měsíce, na střechách jsou stopy sněhu, vnášejícího do vyobrazení jas, zatímco průčelí domu je provedené v typickém slavíčkovském chvatu, téměř jako by pohnul s fotoaparátem a snímek se mu trochu rozmazal, autorův rukopis je živelný, každý tah pro něj znamenal život, neopakovatelný pocit, zřejmě prováděl malbu tak rychle, že vyloženě před ním vyvstávala vlastní hmota barvy, jež se odpoutávala od realistického, popisného znázornění.

Pro určení autenticity není důležitá jen vlastní malba, ale potvrzuje ji i přípis na zadní straně obrazu, pocházející od manželky Cyrila Duška (umřel 1924) - šlo o dost významnou politickou osobnost, kolem Masaryka – jmenovala se Pavla Dušková (za svobodna Smolíková), absolvovala pražskou Uměleckoprůmyslovou školu a stala se učitelkou kreslení, zemřela v roce 1954. Obrazy z jejího majetku přešly do sbírky jejího příbuzného, mecenáše a sběratele Bohuslava Duška. V letech, kdy Cyril Dušek obraz dostal od Slavíčka, úzce spolupracoval s časopisem Čas, jehož redaktor Jan Herben, měl ke Slavíčkovi rovněž blízko. V příloze Besedy Času byly příležitostně tištěny jeho obrazy a recenze na jeho výstavy, dokonce autorství nepodepsaného nekrologu o Antonínu Slavíčkovi, otištěného v Času, připsal V. V. Štech v prvém vydání knihy Čtení o Antonínu Slavíčkovi T. G. Masarykovi.

Pro určení motivu, který si Slavíček vybral, je k dispozici bohatá fotografická dokumentace z asanace pověstné páté čtvrti. Jde o Slepou uličku z Rabínské směrem k židovské nemocnici, kterou bourali v letech 1905-1907, ten dům v pozadí s arkádami je talmudistická škola (viz: Zmizelá Praha číslo 3, obr. 13), která byla odstraněna kolem roku 1907.

Z hlediska Slavíčkovy tvorby jde o obraz velmi spontánní, řadící se k těm výraznějším zu daného období, jenž si dodnes uchovává svou výrazovou bezprostřednost.