Olej na plátně, 83 x 56 cm, rámováno, datace – 60. léta 20. století, signováno vlevo nahoře SLAVÍK.
Zezadu opatřeno Štítkem ČFVU S 9913.

Vystaveno:
Souborná výstava Otakara Slavíka v NG, Městská knihovna, Praha, 1991,

Vynikající český malíř studoval na SPŠ keramické v Bechyni (1946 - 1948), na sochařsko-kamenické škole v Hořicích u prof. E. Nevana na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1952-1953) a malbu u prof. Salcmana., K. Lidického a C. Boudy na Pedagogické fakultě v Praze (1953-1955). Pracoval jako dělník v Národním divadle, kde se začal věnovat figurální malířské tvorbě. Práce charakterizoval jako barvou řešený vztah figury v prostoru. Během 70. let ustoupily jasně barevné rastry souvislým plochám a jasný kolorit vystřídal temně dramatický. Převážila exiscenciální témata - zobrazoval člověka na provaze - Provazochodce. Jeho malířské dílo je výrazně koloristické a navazuje na tradici Kupky, Preislera a Pruchy. V 60. letech vystavoval se skupinou Křižovatka. Po podpisu Charty 77 byl nucen odejít do exilu. V roce 1980 se usadil ve Vídni, kde se stal členem Künstlerhaus. Od roku 1996 člen Umělecké besedy. Jeho dílo je dnes zastoupeno v řadě přestižních domácích a zahraničních sbírkách a mezi sběrateli se těší stále větší pozornosti.
Autor viz Ch 14/202.