Kombinovaná technika na papíře, 145 x 277 cm, datace 2006, signováno vpravo dole a opatřeno přípisem s určením.
Představitel střední generace japonských malířů, jež absolvovala svá akademická studia v polovině 70. let a zformoval nový výrazový styl „mono-ha“ (škola nové věcnosti), založený na křížení cizorodých materiálů v objektech prostorové instalace jako dřevo, kov, sklo, šrot, plast, kámen. Směr vycházel také z tradic japonské estetiky ve vizuální oblasti, např. z tradiční malby nihonga, používající i drahé kovy, anebo ze stylizovaného aranžování květin ikebana. Přívrženci tohoto směru zakládali svou malbu i na strukturálním zobrazování povrchu obrazů a gestickém informelu v Japonsku na přelomu 50. a 60. let, avšak byli také ovlivněni anglosaským minimalismem na přelomu 60. a 70. let, jenž transponoval objekty a sochy z uzavřeného galerijního prostoru do architektury a otevřeného vnějšího environmentu. Akiyama začal v polovině 70. let lineární kresbou černou pryží na plátně a papíře, od počátku 80.let však maluje své obrazy výhradně železem a mědí, na plátně, dřevěných deskách, japonském ručním papíře a svitkovém hedvání. Nazývá je The Touch of Time, neboť podle jeho předtsav by měly podléhat klimatickým změnám v čase a korodovat. Ve skutečnostise však tak nestává, díky důkladně vypalovanému obrazu a stabilizaci použitého materiálu roztokem chloridu amonného. Umělec vystavoval několikrát i v Praze, trvale spolupracuje s výtavrnou scénou v Jižní Koreji, je v objektech prostorové instalace zastoupen i v našich sbírkách NG v Praze a MG v Brně, nehledě na četné zastoupení svých děl v jihokorejských a japonských muzejních sbírkách.