Bronz, 65 x 45 cm.
Sochař, keramik, kreslíř, grafik a ilustrátor František Bílek, neprogramový představitel opozice Myslbekova pojetí sochařství. Studoval na AVU v Praze u M. Pirnera, z důvodu zjištění jeho částečné barvosleposti se rozhodl věnovat sochařství, které nakonec na Uměleckoprůmyslové škole vystudoval v ateliéru J. Maudera. Díky svým výtvarným schopnostem a talentu získal v roce 1890 stipendium ke studiu na akademii Collarosi v Paříži. Zde vytvořil velice zajímavá díla, ale jeho pražským sponzorům se tak nezamlouvala, a tak mu bylo jeho stipendium odňato a on se vrátil zpátky do Čech. První samostatná výstava se konala v roce 1885 v Rudolfinu. Po období odmítání a kritiky se Bílek dočkal nakonec uznání roku 1898, kdy jeho dílo Podobenství velkého západu Čechů bylo oceněno Jiřím Karáskem ze Lvovic. Téhož roku bylo jeho dílo zastoupeno i na I. výstavě S.V.U. Mánes, mezi jiným dílem Mojžíš píšící dekalog. Roku 1908 F. Bílek pořádal soubornou výstavu v pražském kostele Sv. Martina a putovní výstavu po Jižních Čechách. Toho roku ho při své návštěvě v Čechách ocenil významný francouzský sochař Antoine Bourdelle, který se o Bílkově tvorbě vyjádřil jako o původní, bez zásahu německé nebo francouzské sochařské školy. Členem Umělecké besedy se stal v roce 1909, ovšem vystavoval s ní až v roce 1913. Jeho hluboce nábožensky založená tvorba se zabývala christologickou tematikou, do níž často promítal svůj autoportrét jako metaforu tvůrčí oběti. Častými náměty jeho tvorby byly zároveň postavy českých dějin náboženské reformace, jako byli J. Hus nebo J. A. Komenský. Bílek byl nejen sochařem, ale jeho tvorba sahala i do jiných okruhů umění, jako grafiky, keramiky či ilustrací. V jeho grafické tvorbě se často objevoval námět přírodních živlů a témata religiózního typu.
Autor viz T 1/65.2/755, V 1/212, TB 4/26, B 2/34, NEČVU 1/69.