Olej na plátně, rentoilováno, 71 x 95 cm, rámováno, datace 1936, signováno vlevo dole K. Černý 36.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.

Posouzeno a pravost díla potvrzena prof. Jaromírem Zeminou a PhDr. Karlem Srpem.

Před námi se rozprostírá mimořádně působivý akt z raného období Karla Černého, jednoho z nejpozoruhodnějších malířů první poloviny 20. století. Obraz z roku 1936 dokládá Černého mistrovství v práci s figurou a jeho schopnost spojit realistické ztvárnění ženského těla s vnitřní lyrikou a tajemstvím. Ženské tělo, vyvedené v jemných tónech modré a zelené, se vine po lehátku s přirozenou ladností a klidem. Tvarová měkkost a uzavřená kompozice evokují tradici ležící Venuše, přesto zde nejde o pouhou parafrázi. Černý dokáže propojit klasický motiv s moderním citem pro barevnost a atmosféru. Výsledkem je obraz, který osciluje mezi snem a skutečností. Celá scéna je zahalena do tlumeného světla, jež jako by nevycházelo z žádného konkrétního zdroje. Záře, která prostupuje tělem ženy, vytváří dojem vnitřního světla. Motiv blízký mystickému pojetí, jež se v Černého tvorbě objevuje opakovaně. Tímto přístupem se autor vzdaluje čistému naturalismu a dotýká se sféry symbolu. Barevnost obrazu prozrazuje autorovu zálibu ve fauvistickém a expresivním pojetí malby, ovšem s typicky černého jemností a harmonií. Modré tóny, které později zdomácní v jeho tvorbě, zde tvoří základní emocionální klíč. Zprostředkovávají chlad, klid i jistý druh snovosti. Kompozice je pečlivě vyvážená, kdy v popředí hrnek s talířkem nenápadně ukotvuje prostor a vtahuje diváka do scény, zatímco rostlina v pravém okraji a paraván v pozadí vymezují intimní rámec. Každý prvek působí jako součást promyšlené inscenace, v níž se všednost proměňuje v tichý, poetický okamžik. Tento raný akt z roku 1936 je nejen dokladem Černého technické zručnosti, ale i jeho hlubokého citu pro barvu, prostor a světlo. Představuje výjimečný příklad jeho tvorby, v níž se propojuje citová hloubka s moderním výrazem a přináší pohled na ženské tělo nikoli jako objekt touhy, ale jako bytostné světlo, jako tichý symbol lidské přítomnosti.