"Olej a email na plátně, 120 x 80 cm, rámováno, datace 1969.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
Jan Zrzavý a jiné obrazy ze soukromých sbírek Litomyšle a blízkého okolí, Galerie Zdeněk Sklenář, Mariánská 1097, Litomyšl, 20. – 30. 6. 2002.
Slavní čeští Mistři, Galerie Zdeněk Sklenář, 28. 5. – 1. 7. 2005, Smetanovo nábřeží 4, Praha 1.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Tento obraz daroval Mikuláš Medek dr. Josefu Sůvovi - dlouhodobému řediteli Krajské galerie v Hradci Králové - v roce 1969 za výstavu, kterou mu uspořádal v galerii, již řídil. Pochází z Medkova vrcholného období, které bylo poznamenané nesmírně úspěšným souborem obrazů Projektanti věží, na něž tento obraz navazuje. Do modré monochromní práce, ve které se nachází postava, vyjádřená jen otevřenou hlavou se třemi do sebe vsazenými válci, uvnitř lineárně naznačeného prostoru, vstupuje vpravo ojedinělá červená koule, jež jakoby do obrazu nečekaně proniká a vnáší do něj iracionální napětí. Medek akcentuje kontrast v detailu, slyší šramot v tichu, narušuje dané, aby vyjádřil nový souvztah, ve kterém existenciální zdroje nabývaly nadskutečných hodnot. Absurdita a ironie, křížení předem daného a neočekávaného jsou konstanty Medkova uvažování, založeného na vyhrocených střetech co největších protikladů. Důvody proč obraz věnoval Werneru von Braunovi, jsou nasnadě. Zatímco některé své imaginární portréty připsal Markýzu de Sade či Hieronymu Boschovi tentokráte se rozhodl pro jednoho z nejvýznamnějších vědců a konstruktérů, jenž se podílel na vývoji americké kosmonautiky po druhé světové válce a vedl konstrukční tým, jenž připravil cestu Apolla 11 na Měsíc. Medek tak přímo reagoval na aktuální událost z roku 1969. Von Braun se stal ztělesněním proveditelnosti utopických předobrazů. Od anonymních projektantů tak dostal možnost v názvu obrazu přejít ke konstruktérovi skutečnému. V roce 1969 nazval Medek ještě jeden obraz Pocta W. von Braunovi.
Obraz má všechny rysy vrcholné Medkovy tvorby konce šedesátých let: prostorové průniky a alogické vztahy, odkazy na figuraci, chvějící se oblasti kolem pevných tvarů a zejména velké soustředění, ve kterém meditativní obrat do sebe narušuje vpád plasticky vyhraněné, červené koule, vstupující do obrazu jako by z jiného světa.
Věhlasný malíř, ilustrátor, autor textů pocházející ze známé umělecké a intelektuální rodiny. Studoval na Grafické škole v Praze, na pražské akademii byl žákem V. Rady a studoval též na VŠUP v ateliéru F. Muziky a F. Tichého. V roce 1949 byl ze studia vyloučen. Účastnil se aktivit surrealistického okruhu (Teige, Effenberger, Fára, Istler, Tikal) a podílel se na tvorbě uměleckých sborníků, ale profesionálně se umění věnovat nemohl. Medek si vytvořil vlastní styl manýristických, loutkovitých figur s přesnými obrysy. Deformace původního konkrétního modelu se u něj pojila s pocity horečnatých halucinací, při nichž se proldlužují ruce a zvětšují hlavy s vlasy stylizovanými do plošných ostnů. Postavy vsazoval do prázdného, těsného prostoru, vymezeného perspektivně se sbíhajícími liniemi. Pro Medka byly jediné absolutní barvy modré a červené: ""Barvy jsou dokonalé z kovu - modrá ze železa a stříbra, červená ze zlata."" První samostatnou výstavu měl až v roce 1963 společně s J. Koblasou. V této době také maloval tzv. preparované obrazy, jejichž základ tvořila abstraktní malba barevných útvarů a hmot, které jsou uspořádané do plošných symbolů. Jeho strukturálně a spirituálně založená tvorba byla poznamenána poválečným existencialismem a měla pro české umění 60. let iniciační význam. V polovině 60. let se opět vrátil k figurativní tvorbě - imaginativní malbě. Medek je také představitelem informelové tvorby s typickými informelovými přístupy, kdy nanášel barvy rovnoměrně po celém plátně a později z nich vytvářel reliéfy. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů a zároveň odkaz mladší generaci činí z tohoto umělce jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších tvůrců nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století. Medkovo dílo je zastoupeno v řadě českých a světových státních institucí, stejně jako v soukromých kolekcích.
Autor viz B 7/299, NEČVU I/500."