Olej na plátně, 46 x 33,5 cm, rámováno, datace 1942, signováno vlevo dole K. Souček 42.
Námět předloženého obrazu Brusič je typickým městským výjevem, který je charakteristický pro tvorbu skupiny 42, jejímž členem byl právě i autor plátna. Obraz vznikl přímo v roce 42, a proto aktuálně a s jistou dávkou syrovosti vypovídá o existenciálním pocitu obyčejného měšťana těchto válečných let. V tvorbě Karla Součka, ale i všech členů skupiny, se setkáváme se zcela specifickým stylem vybarvení prostředí města a jeho atmosféry. Město působí jako nesrozumitelná spletice uliček, kolejí a elektrických drátů. Na umělcovo vnímání městské krajiny jako labyrintu mělo jistě vliv i jeho rodné prostředí průmyslového Kladna. Městský prostor, ačkoliv je obydlený člověkem, je představen jako tísnivé místo a aktéři v Součkových obrazech jsou tak spíše anonymní postavy hledající své společenské postavení, než konkrétní kolemjdoucí s vlastním charakterem či fyziognomickými rysy. Souček tak poukazuje na nejistý osud člověka nejen ve městě, ale i světě. Zároveň notná dávka anonymity jak místa, tak lidí, vytváří onu typicky ponurou a beznadějnou atmosféru jeho výstižných děl. To vše je divákovi představeno skrze minimum cílených efektních prostředků. Souček volil spíše barevně umírněnější tonalitu barev, zde různé odstíny okrové a šedi ve prospěch expresivněji pojatého tvaru. Otázka barvy tak nepřekřičí, nýbrž podtrhuje formu, která je obecně v tvorbě Karla Součka nejelementárnějším prostředkovatelem, jak uměleckých, tak dějových sdělení. Jen siluetou naznačené figury jakoby byly součástí stroje, který jim přináší obživu a celek tak splývá do jediného obrysu. Tato tematika vztahu člověka a stroje byla dalším společným jmenovatelem malířů Skupiny 42. Dílo Karla Součka je ve své formě nezaměnitelné a svým jedinečným způsobem poskytuje dnešnímu divákovi aktuální komentáře k sociálním poměrům tehdejší napjaté válečné doby.