Olej na plátně, 40 x 32 cm, rámováno, signováno vpravo dole V. Bartoněk.
Vystaveno:
Vojtěch Bartoněk (1859-1908): Popeláři (Z ulice), 1887, Národní galerie v Praze, klášter sv. Jiří na Pražském hradě, 22. 6. 2010 - 16. 1. 2011.
Klasikové 19. století, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 5.4. - 27.5., 2012.
Publikováno:
Veronika Hulíková, Vojtěch Bartoněk (1859-1908): Popeláři (Z ulice), 1887, Národní galerie v Praze, klášter sv. Jiří na Pražském hradě, 22. 6. 2010 - 16. 1. 2011, kat. č. 41.
Klasikové 19. století, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, Praha, 2012, s. 51.
Český uznávaný malíř a restaurátor Vojtěch Bartoněk studoval malbu v Praze pod vedením J. Swertse a F. Čermáka, poté v Paříži na École des Beaux Arts. Bartoněk se námětově profiloval jako žánrový malíř v době, kdy si žánr jako samostatná umělecká kategorie teprve získával své důstojné postavení vedle historických velkoformátových maleb. Srovnatelným průkopníkem z hlediska běžných námětů z pražských čtvrtí a zákoutí, zejména trhů, jakožto místa společenského dění, kde se odehrává lidská všednost a každodennost, byl Luděk Marold, jehož dílo Vaječný trh nám poskytuje zajímavé srovnání mezi oběma umělci. Stejně jako Marold a další žánristé si Bartoněk vybírá jedinečný okamžik, ze kterého onu scénu veristickým způsobem zachycuje. Na příkladě předloženého plátna je to okolnost deštivého odpoledne, které malíř poučeně vykreslil pomocí postupně tlumených tónů, které nakonec splynou v šedých odstínech a jen obrysově naznačených postavách. Deštivou chvíli stejně tak podtrhují pečlivě vybrané a zároveň velmi přirozeně provedené detaily na záplatovaném deštníku, chránící zboží před deštěm. Díky tomuto na první pohled banálnímu detailu má malíř možnost předložit divákovi své bravurní schopnosti v zobrazování reality. Divák tak získává velmi bezprostřední dojem sugestivně navozené atmosféry. Neméně zarážející je i Bartoňkova portrétní dovednost a ohled na konkrétní charakterové vlastnosti anonymního individua, jako to zde vidíme ve tváři stařenky prodávající své zboží. Pozornost malíř věnuje rovným dílem k dobovému oblečení se všemi módními vymoženostmi. Jeho obrazy tak oscilují mezi naaranžovanou scénou s aktéry v pečlivě vybraných kostýmech zasazenými do odpovídajících městských kulis a bezprostředním každodenním výjevem. V určitém ohledu tak lze obraz vnímat jako paradoxně idealizovaný žánrový výjev.