Olej na plátně, 100 x 134 cm, rámováno, signováno vpravo dole Ant. Hudeček.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Antonín Hudeček patří mezi nejvýznamnější krajináře sklonku 19. a počátku 20. století. Studoval v ateliérech profesorů M. Pirnera a V. Brožíka na AVU v Praze a později také na akademii v Mnichově u prof. O. Steitze. V neposlední řadě se ve své práci nechal inspirovat tvorbou Antonína Slavíčka, kterého mnohokráté navštívil v jeho tvůrčím prostoru na Okoři. Hudečkova plátna jsou prodchnutá specifickou lyrickou náladovostí, kterou hledal ponejvíce v přírodních zákoutí a nejčastěji v okolí již zmíněné Okoře, odkud pocházejí jeho vrcholné rozměrné plenéry. Hudečkův malířský rukopis obsáhl širokou škálu jak mařákovského realismu, tak i vliv francouzských impresionistů, jak nám dokládá i předložený obraz, srovnatelný se Slavíčkovými pracemi. Velmi uvolněné plátno Podzimní les, kde Hudeček zajímavým způsobem pracuje s kontrasty podzimních zářivých barev a sytě modrého nebe v kontrastu k tmavě hnědým kmenům a stromoví. Ačkoliv tedy zadní plán plátna ožívá zářivou tonalitou, jako by se toto osvětlení skutečně nemohlo prodrat až k divákovi skrze nahuštěné větve. To vytváří dojem určitého napětí, které je podpořeno i expresivně vedenými siluetami listnáčů až stylizovaného secesního charakteru. I z hlediska obsahu je obraz vedle svého na první pohled romantického vyznění naplněn tísnivým pocitem jemně melancholického rázu. Toto snoubení lyrického s melancholickým je typické pro symbolistně dekadentní ovzduší Pražské umělecké scény devadesátých let 19. století. Antonín Hudeček a jeho osobitá vizuální syntéza tak stojí jako most mezi dvěma světy, a to mařákovského realismu a nastupující modernou a vytváří si na tomto pomezí svou vlastní odnož symbolistně lyrického stylu.