Patinovaný bronz, 32,2 x 14,5 x 17,8 cm, odlitek 1964, značeno na patce A. Rodin / N3, značeno na ruce: by musé Rodin / 1964, na noze: značka kovolitce Georges Rudier/ Fondeur Paris.
Potvrzení Comité Auguste Rodin, catalogue raisonné č. 2016 - 5087B.
Provenience:
Museé Rodin, Paris.
M. Girard, Paris (pořízeno v únoru 1965)
Galerie Renou & Poyet, Paris
M. F. Kleinberger, New York
Dr. Henry Roland, Londres (Pořízeno v roce 1965)
Publikováno:
Cecil GOLDSCHEIDER: Rodin. Sculpture 1886 – 1917. Methuen young books: London, 1964, č. 18. Antoinette Le Normand-Romain: The bronzes of Rodin. Catalogue of works in the Musée Rodin. Musée Rodin: Paris, 2007, str. 536.
Denys Sutton: Triumphant satyr: The world of Auguste Rodin. Country Life Limited: London, 1966, č. 69.
Rodin: An exhibition of sculpture with some drawings and prints organized by the Arts Council 1966-7. Arts Council of Great Britain: London, 1966, č. 37.
Three little books about sculpture 2 Sculpture’s Dance. Arts Council of Great Britain: London, 1983, č. 28.
Francouzský sochař Auguste Rodine je jedním z předních hybatelů světového moderního umění, jenž dokázal významně ovlivnit nejen svou disciplínu, ale zasáhl i do výtvarného umění. Za jeho výjimečností zřejmě nestojí pouze jeho nepopiratelný talent, ale také že studoval nikoliv na škole École des Beaux-Arts, nýbrž na École Spéciale de Dessin et de Mathématiques, kde se naučil věrné modelaci objektu. Místní učitel mu poradil, aby nezaznamenával model v plošném pohledu, ale aby jej viděl a model v jeho hloubce. U figur se Rodin nesnažil zachytit jednotlivé údy, cílil na věrné zpodobení jednotlivých svalů pod kůží. Rodin netoužil pouze věrně kopírovat viděnou realitu tak, jak to měla ve zvyku dobová naturalistická plastika. Rodinovým cílem bylo věrné zobrazení „pravdy“. Tuto svou pravdu popsal Rodin takto: „intenzivní pravda jakéhokoliv přirozeného zjevu, ať už je krásný, nebo ošklivý; a mohli bychom to dokonce nazvat pravdou podvojnou, neboť pravda vnitřní je vyjádřena pravdou vnější; je to duše, cit, myšlenka vyjádřená rysy obličeje, pohyby a jednáním lidské bytosti, barevnými odstíny oblohy, linií obzoru.“ Tyto své ideje se snažil uplatnit i v sérii Taneční pohyby, kde zaznamenává jednotlivé taneční kreace. Figury modeloval z hlíny pomocí rychlých gest se záměrem přenést do materiálu kýžený pohyb. Oproti Degasovi, který zpodobil tanečníka v okamžiku zastavené akce, se Rodin pokoušel narušit statický obraz tím, že jedince zaznamenal aktivního v pohybu. Soška Pas de deux, étude type B ukazuje tanec dvou identických postav, jež oba stojí na stejné noze a druhou vztyčenou nohu drží oběma rukama. Jejich tváře jsou skryty v mase jejich údů, díky čemuž pohyb samotný tolik vyniká. Objekt lze číst i tak, že se jedná o jednu a tutéž postavu v průběhu změny taneční figury. Dílo Pas de deux, étude type B je typickým zástupcem pískových odlitků vyrobených slévárnou Goergese Rudiera, kde byla soška objednána v listopadu 1964. Dle dostupných informací zadalo Rodinovo muzeum této slévárně v letech 1964 a 1966 výroby 13 číslovaných kopií Pas de deux, étude type B. Nabízená práce je tak dílem vysoké umělecké kvality umělce, jenž značně ovlivnil i české umělecké prostředí. Soška tanečníků na českém trhu nemá srovnání a jistě by se stala skvělým doplněním erudované české sbírky.