Malíř ukončil pražská studia roku 1850 a již následujícího roku, ze kterého pochází také předložená práce, odjel do Düsseldorfu. Na pražskou jarní výstavu Krasoumné jednoty roku 1851 zaslal tři práce: jednu již z Düsseldorfu (Večerní krajinu z Tyrolska, č. k. 137, cena 300 zl.) a dvě byly zaslány ještě z Prahy (mj. Večerní krajina, č. k. 263, olej, cena 150 zl.). Je velmi pravděpodobné, že jednou z nich byla právě předložená Večerní krajina. Teplé světlo zapadajícího slunce umocňuje na Stephanově plátně intimní ztišenou náladu přírody. Stafáž, ubírající se lesíkem k vesnici a věž nedalekého kostela, objevující se mezi stromy, dotváří ideální, harmonickou krajinu. Efektní barevnost, charakteristická pro Stephanovy práce, se projevila výrazným koloritem, zvláště ostrou zelení, ale i rezavohnědými a tmavěžlutými tóny a jejich polotóny, dokreslujícími podzimní krajinu. Pitoreskní přírodní motivy – v tomto případě balvany v popředí, zaujmou diváka především bohatou škálou a pastózní malbou. Ač Stephanova komponovaná lesní partie s jezírkem náleží k jeho rané tvorbě, kvalitou malby, a především zprostředkováním přírodní nálady s brilantně zachyceným světlem zapadajícího slunce, které pojí celou scenérii v jedinečnou ideální harmonickou kompozici, ukazuje již na vyspělého a velmi talentovaného umělce.