Olej na plátně, 22 x 27 cm, rámováno, datace 1965, signováno vpravo dole Šíma 65.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
České poválečné umění, Galerie U Betlémské kaple, 14. 3. - 30. 4. 2006. Kurátorka výstavy PhDr. Marie Klimešová.
Publikováno: České poválečné umění, Galerie U Betlémské kaple, 14. 3. - 30. 4. 2006. Kurátorka výstavy PhDr. Marie Klimešová, katalog výstavy, s. 6.
Pohyb na hraně odhmotněnosti, kdy stačil jen jednoduchý, téměř neznatelný obrys, přivedl Josefa Šímu ke zvrstvení, kdy mohl klást jednotlivá „pole“ přes sebe, byla průzračná, vzájemně se pronikala a splývala. Na tomto obraze je důležitý vztah střední horizontální linie, vytvářející pomyslný horizont, na níž se celý prostor láme, k nepravidelnému pětihranu, uzavírajícímu a vymezujícími vnitřní prostor, v němž se veškeré dění odehrává. Šímu obraz postavil na několika samostatně se vyvíjejících motivech, jednak na drobných abstraktních obrazcích, nacházejících se nad sebou, jako by se v sobě zrcadlily, a zejména pak na zhušťující se šrafuře, vycházející ze střední linie, do níž zasahuje mírně se rozšiřující zelenomodrá barva, překrytá bělobou. Šíma rozvíjí zásadní životní motiv rozlamující se krajiny, trhliny uvnitř krajiny, dění, jež se vynořuje z horizontu a opět v něm mizí. Nosným motivem je blankytné světlo, které proniká z plochy, osvětluje ji zevnitř. Z obrazu je patrné, že Šíma zkoušel nové přístupy, že si některé své představy přímo během jejich zobrazení analyzoval, aby z nich vytěžil podněty pro své rozměrné obrazy. Obraz zastihne Šímu ve stavu přerodu, kdy sbíral energii k další tvorbě. Způsob pojetí hlavních námětů výrazně obohacuje poznání jeho díla v polovině šedesátých let.