Koláž na papíře, 42 x 25,3 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1942, signováno K. T. 42.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Sbírka Jeana Paul Kahn

Vystaveno:

Imaginární malířství 1930-1950, Hluboká nad Vltavou, 1964, č. k. 179

Karel Teige, Dům umění, Brno, 1967

Peinture surréalisme en imaginative en Tchécoslovaque, Gallery 1900 - 2000, Paris 1983, obr. 108, s. 71

Die surrealisten (ed. Arthuro Schwarz), Mazzotta, Shirn, Kunsthalle, Frankfurt, 1989, s. 289

Reprodukováno:

František Šmejkal, Surrealisme et peinture imaginative en Tchécoslovaque, Phase, č. 10, Paris, 1965

Vladimír Effenberger, Výtvarné projevy surrealismu, Odeon, Praha, 1969, obr. 99

J. H. Mathews, The Imagery of Surrealism, Syracuse University Press, Syrakuse, 1977

Peinture surréalisme en imaginative en Tchécoslovaque, Gallery 1900 - 2000, Paris 1983, obr. 108, s. 71

Die surrealisten (ed. Arthuro Schwarz), Mazzotta, Shirn, Kunsthalle, Frankfurt, 1989, s. 289

výst. kat: Karel Teige (ed. Karel Srp), Dům u Kamenného zvonu, 1994, s. 140

František Šmejkal, České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha 1996, obr. 213

Gérard Durozoi, Historie du mouvement surréaliste, Hazan, Paris, 1997, s. 294, repro 2

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Jde o jednu z nejslavnějších koláží Karla Teiga, kterou věnoval své mladší přítelkyni Evě Ebertové. Znázorňuje totiž jeden ze základních surrealistických námětů, jež do výtvarného umění uvedl Giorgio de Chirico a rozvinul Max Ernst, týkající se vztahu umělé a lidské bytosti, který zde dokázal Teige prostřednictvím koláže jednoduchými prostředky geniálně propojit. Koláž umožnila Teigovi výrazné emotivní zkratky, soustředila se na ostrost a břitkost výpovědi. Teige považoval koláž od začátku dvacátých let za nejvýznamnější umělecký prostředek, který kladl na rovinu se závěsným obrazem, jenž dokonce v jeho teoretických prognózách měl zaniknout. Pro tuto melancholickou koláž si zvolil prostředí ubíhajících ruin, jejichž perspektiva vnesla do koláže posttraumantický nádech, jenž byl přítomný i u mnoha malířů, činných během válečného období, kdy došlo k nové redakci podnětů metafyzické malby. Na zeď této ruiny nalepil zlomek ženského aktu zahaleného v drapérii, z nějž je přítomné ňadro, které napovídá, jaké senzitivní zóny měl autor na ženském těle nejraději. Od pozadí lze přejít k přední lavičce, na níž sedí umělá mužská bytost, objímající ženu v dobových módních šatech. Teige svou signaturu vepsal na drapérii v popředí. Přestože koláž má nadčasovou platnost, zřetelně ukazuje i na dobové souvislosti druhé světové války, za níž vznikla, k nimž odkazuje ruina stavby s kouřem v pozadí, dokonce lze předpokládat, že Teige uplatnil některý záběr ze španělské občanské války. Přecházejí mezi skutečným a umělým bylo příznačné pro surrealismus. Koláž lze dát do souvislosti se souborem Střelnice od Toyen. V Paříži koláž č. 255 získal do své sbírky významný sběratel surrealismu Jean Paul Kahn. O významu koláže ve světovém kontextu svědčí její reprodukování v dějinách surrealismu od Gérarda Durozoie.