Olej na plátně, 29,5 x 48 cm, rámováno, datace – 60. léta 19. století, signováno vpravo dole A. Chwala.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.

Z posudku PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:

Jako virtuos štětce a bystrý vnímavý pozorovatel přírody měl všechny předpoklady k výjimečným výkonům a v mnoha obrazech se skutečně přiblížil i svým velkým současníkům. Maloval zejména alpské náměty, ale tvořil i Posázaví, v Podyjí a v mládí v okolí Prahy. Počáteční romantické senzuálně zjitřené partie vystřídaly zhruba od sedmdesátých let obrazy realističtější s velkým smyslem pro věrohodnost obrazového prostoru, šťavnaté detaily a uchvacující světelné aranžmá. Právě jako frekventant Haushoferovy školy nezapře příklon k senzitivním přírodním scenériím a atmosfericky efektním pohledům do krajiny. Zatímco práce ze středního a závěrečného tvůrčího období zachycují krajinářské partie až s optickou zaokrouhleností, někdy prvoplánově vedutisticky i stereotypně, shledáme v raných pracích více zřejmých vzorů a předobrazů, ale také zajímavé obrazy vlastního výtvarného potenciálu bez pozdější machy. Zde posuzovaná komorně formátovaná krajina pochází nejspíš již ze šedesátých let a upomene i na rané práce Viléma Riedela či Aloise Bubáka. Stafáž čápa bývala obligátním arzenálem popředí obrazů Haushoferovců, jak dokládají třeba krajiny Kosárkovy nebo Stephanovy. Významný český krajinář, který studoval na pražské Akademii u profesora Maxmiliána Haushofera, kde si osvojil mimořádný cit pro obrazový prostor, detail a barevnost. V raném díle se zaměřoval na idealizované krajiny, ale díky svým virtuózním pozorovacím schopnostem a přesvědčivému zobrazení svou tvorbu postupně směřoval k realističtějšímnu konceptu. Kolem roku 1860 se v jeho tvorbě objevují první alpské motivy plné jasných barev a typického malířova rukopisu. Od roku 1866 přesídluje natrvalo do císařské Vídně a Alpy jeho plátnům výrazně dominují. Zachycuje horské potoky a jezera pod horami zahalené v šedých mračnech, rovinaté krajiny s řekami nebo tůněmi a záběry do lesních interiérů. V některých dílech tohoto období také experimentuje s náladou a stylizací. Často se však vracel za přírodními motivy do povodí Vltavy a Sázavy, na Šumavu k Otavě a na jižní Moravu k Břeclavi, Vranovu nad Dyjí a Lednici, ale mířil i do Bavorska. Pozoruhodnou kapitolou jeho krajinářské tvorby jsou nokturna - krajiny v nočním přítmí ozářené měsícem v úplňku, prosvítajícím mezi mraky a odrážejícím se na klidné vodní hladině s jasně čitelnými detaily na pobřeží. V pozdní tvorbě od poloviny osmdesátých let a v devadesátých letech pracuje s výraznějšími kontrasty světla a stínu, škále barevných skvrn a vzdaluje se od veristických maleb předchozího období.