Olej na dřevěné desce, parketáž, 29,5 x 57,5 cm, rámováno, datace 1927, signováno vlevo nahoře Emil Filla 27.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Z pozůstalosti Františka Krejčího.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Ve druhé polovině dvacátých let dospělo syntetické pojetí kubismu u Emila Filly ke svému vrcholu, který na konci tohoto desetiletí vyústil do obrazů, označovaných jako lyrický kubismus. Filla začal pracovat na podélných, nejčastěji horizontálních formátech, jež mu umožnily téměř panoramatické rozvržení zátiší, jejichž volba vyplynula i z podoby znázorňovaných předmětů, zde konkrétně zobcové flétny, jejíž žlutá barva dominuje obrazu a určuje rozvržení dalších barev (i když se v názvu objevuje klarinet, lze předpokládat, že zde spíše šlo o zobcovou flétnu, jíž se Filla dlouhodobě zabýval, a již koncem dvacátých let nahradil klarinetem; oba nástroje jsou na jeho obrazech od sebe k nerozeznání). Horizontálu klarinetu přerušuje přibližně v prostředku plátna vertikála pevně prostorově zasazené sklenice, jejíž plošný, obrysem vymezený zelený útvar nabývá objemu prostřednictvím oválného hrdla a lineárně naznačeného spodního, vlnícího se dříku. Tyto dva nosné motivy – hudební nástroj a sklenice - rozdělují obraz na jednotlivá pole, v jejichž levé části se nachází rozvinutý notový papír a v pravé mušle s položenou dýmkou, častý námět v tehdejších obrazech. Zátiší je výrazně prosvětlené, díky dýmce a notovému papíru, přestože probíhá na pozadí hnědé, jež prostupuje celým obrazem. Šlo výrazný, harmonizující kontrast. Při vnímání obrazu je třeba ocenit způsob Fillovy malby, jeho bezprostřední práci s nánosy barevné hmoty, které jsou tak silné, že v určitých místech vytvářejí z obrazu až nízký reliéf, a působivě dotvářejí jeho zrakovou hodnotu. K těmto hmotným strukturám bělob dospívá zrak jako k jakémusi pomyslnému vyvrcholení celého obrazu, který jejich prostřednictvím získává silný, emotivní účinek. Od plochy přecházel Filla zvolna přes hnědé k plasticitě, jako by propojoval zrakové vnímání s haptickým, tedy se zabýval souvztahem, jenž jej dlouhodobě zajímal i jako autora mnoha plastik a reliéfů. Máme před sebou komplexní obraz, proniknutý jemnou vláčností, ve kterém ze sebe jednotlivé plány vyplývají a vytvářejí souhrnný celek, v němž nebylo možné nic měnit. Obraz z hlediska velikosti a malířského provedení patří k jedněm z Fillových nejnosnějších ze druhé poloviny dvacátých let, dodnes překvapuje svým svěžím malířským provedením.