Tempera a tuš na kartonu, 34,5 x 25 cm, rámováno, datace 1915, signováno vpravo dole AP.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Provenience:

Ing. Karel Vavřík, Opava.

Vystaveno:

Petr Spielmann, Kubistické kresby Antonína Procházky, Brno, Dům umění města Brna, 1967.

Petr Spielmann, Kubistické kresby Antonína Procházky, Galerie umění v Karlových Varech, 1967. Galerie bratří Čapků v Praze, 1967 č. k. 93.

Antonín Procházka, Oblastní galerie výtvarného umění v Gottwaldově, Moravská galerie v Brně, 1979, č. k. 90.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Výrazové bohatství práce Antonína Procházky neustále překvapuje jeho ctitele, protože mají možnost po mnoha letech vidět díla, která na jeho souborných výstavách v posledních dekádách nebyla zastoupena, přestože dříve byla vystavovaná. Týká se to zejména jeho raného období, ať spadajícího do skupiny Osma, tak do let kubistických. Rok 1915 byl pro Procházku zlomový. Dotkl se nečekaně téměř abstrakce. V některých zátiších pracoval s jednoduchými, silně zobecněnými motivy, jimž dokázal dát ojedinělou podobu jako je tato práce, již lze vnímat jako výchozí článek v řadě, po němž pokračovalo Zátiší s pohárem a knihou (1915), a která vyvrcholila v letech 1917-1918 obrazem Zátiší s knihou. Tímto východiskem si Procházka razil cestu mimo „ortodoxní“ kubismus, jenž stále rozvíjel jeho nejbližší přítel Emil Filla ve svém holandském exilu. Procházka se po návratu z armády vydal osobitým směrem, který jej staví do popředí světového zájmu jako výrazný moravský unikát, jenž dokázal do původních kubistických podnětů vložit nový smysl ať barevný, ať kompoziční, někdy ne přesně označovaný jako orfismus. Jako jeden z mála autorů navazujících na kubismus si dokázal vytvořit vlastní styl. Práce Zátiší s knihou působí velmi současně, i po více než stu letech od jejího vzniku. Stačí chvíli pozorovat vztah popředí a pozadí, způsoby, jakým se oba plány prolínají, jak se z ortogonál a diagonál uvolňují křivky, aby vyjádřily pohár, a po chvíli je zřejmé, že si Procházka buduje svébytný svět, a to možná i z nedostatku podnětů, jež dříve přicházely od Filly a ze zahraničí. Rok 1915 jej postavil před realizaci svébytného vnitřního pojetí znázornění, které bylo jen jeho. Toto dílo z hlediska dosavadní známosti Procházkovy tvorby lze postavit na úvod jeho delší obrazové řady, jež poskytla podněty jeho originální barevnosti, stačí se podívat jen na fialové pozadí či pronikající záhyby oranžové.