Olej na plátně, 84,5 x 72,5 cm, rámováno, datace 1937, signováno vlevo dole V Špála 37.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Publikováno:
Václav Špála, Soupis díla, ed. Eduard Burget, Roman Musil, Ars fontes, Praha 2002, s. 100, č. ((1065)).
Reprodukováno:
Václav Špála, Posmrtná výstava, S. V. U. Mánes, září – říjen 1947.
Václav Špála, 1885 – 1946, Vybraná díla ze sbírek českých galerií, GAVU, 2004.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Zřejmě s nejrůznějšími jubilejními výstavami, které v roce 1937 probíhaly, týkajícími se zejména výročí SVU Mánes, se Špála navrátil k motivu pradlen, jímž se zabýval přibližně již před dvaceti lety. Dokázal jej ztvárnit s nebývalou energií, takže rozestup mezi jeho raným pojetím tohoto námětu a pozdějším, jen příležitostně vzniklým obrazem, jako by se vytrácel, a pouze datace nám obraz zasazuje do roku 1937. Při bližším srovnání starších východisek a novější redakce (ze tří pradlen na obraze z roku 1919 zůstaly pouze dvě vpravo, Pradleny, 1919, olej, plátno, 75,5 x 88,5 cm GASK, ), se ukazuje, že jejich pozdější pojetí je možná mnohem prudčeji vyostřenější, že jím chtěl Špála přesáhnout sám sebe, a navíc monumentálnější, neboť na přibližně stejně velký formát umístil oproti obrazu z roku 1919 pouze pradleny dvě. Ve Dvou pradlenách Špála ještě více vyhrotil svůj neoprimitivistický idiom, zdůraznil červenomodré kontrasty až po samu mez únosnosti. Obraz je zajímavý prorůstáním dvou poloh, dostávajících se do vzájemného napětí, jednak čistě malířské, v níž se prosazují energické, dynamické diagonální plochy, jednak figurální, která z předcházející jakoby vyrůstá, a ustaluje se teprve před očima diváka. Špála lidské tělo silně geometrizoval, podřizoval jej obecnější kompoziční skladbě, jež jako by byla v neustálém pohybu. Ve Dvou pradlenách přesvědčivě ukázal, že se lze vrátit ke starším zdrojům a pojmout je odlišným, možná ještě emotivnějším způsobem, přestože šlo o ojedinělý čin bez souvislosti s jeho probíhající tvorbou ve druhé polovině třicátých let.