Olej na plátně, 56 x 70 cm, rámováno, datace 1909, signováno vpravo dole A. Slavíček.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Nově objevený obraz Antonína Slavíčka pochází ze závěrečného období jeho tvorby, kdy pracoval v Německé Rybné, ve které dospěl k prahu zřetelného zjednodušení znázorňované krajiny, kterou vyjádřil realistickým způsobem, nacházejícím se na hraně expresionismu. Na krajině okamžitě zaujme její členění, rozdělené na mírně zvlněná pole, do nějž z pravého dolního rohu vstupuje diagonální cesta, která se esovitě stáčí doprostřed obdělávaného pole, aby mizela pod polovinou plátna krajinou, jak naznačuje znázorněné stromořadí. Do zeleně, vstupují v pravé části obrazu hnědě, které jsou vytvořené bezprostředními tahy, téměř jako by autor pracoval se silně uvolněným gestickým rukopisem, jenž krajinu spíše odhmotňuje, ponechává jí její vnitřní světelnost. Zatímco mírně svažující se terén v pravé části obrazu, mířící do mělkého údolí, postihuje skupina vzrostlých stromů, v levé části obrazu máme možnost vidět drobnou, vysloveně nepatrnou stafáž lidských postav, pracujících na poli. Jde o základní Slavíčkovu myšlenku souznění lidského těla s přírodou, zdůraznění její nadřazenosti, propracováním představy, že se v přírodě člověk ztrácí, že jí nanejvýše může částečně zúrodňovat. Zatímco zelenohnědé popředí končí splývavým rukopisem, uzavřeným horizontem, půlícím obraz, je nebe pojaté v promodelovaných odstínech šedí. Velkorysé tahy vytvářejí chuchvalcovitý pohyb mraků.
Základním rysem této krajiny je souběh dvou motivů, z nichž každý je pojat samostatně a vzájemně se nezrcadlí, vyjadřujících proměnlivý pohyb, jednak terénu, který opisuje pozorovaný úsek země, jednak nebe, jež bylo na něm zcela nezávislé. Tyto dva druhy opačného pohybu, jednoho svázaného s hmotou, druhého odhmotněného, vytvářejí jedinečné emotivní napětí obrazu. Začlenění obrazu a jeho datování napovídá Tomešův i Kotalíkův soupis Slavíčkova díla, ve kterém lze nalézt několik podobných prací, uskutečněných v Německé Rybné (Tomeš, obr. 438,439,440,441, Kotalík obr. 322,326), tedy v samém závěru autorova tvůrčího nasazení.
Obraz lze považovat za důležitý objev, který prohlubuje poznání Slavíčkova závěrečného díla. Má silné emotivní hodnoty, založené na jeho výrazném barevném a kompozičním ztlumení.