Olej na lepence, 70 x 50 cm, rámováno, datace – 1912 – 1913, signováno vlevo dole Prucha.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Oproti Pruchovu krajinářskému dílu se jeho figurální práce na výstavách a v aukcích objevují poměrně zřídka. O to jsou vzácnější a otevírají divákovi poznání další části jeho bohaté, avšak předčasně ukončené umělecké dráhy. Obraz s portrétem malířovy sestry, která po celý život střežila jeho odkaz, prozrazuje vysoké malířské kvality, které mnichovským pobytem přehodnotil od předcházejícího expresivního gesta hutným realistickým výrazem, jenž ukázal na jeho fauvistické přístupy. Tělo sedící skloněné ženy z profilu se odráží od pozadí, členěného horizontální linií na dvě části, světlejší a temnější, které dávají vyniknout vlastní, soustředěné, pracující brunetce, jejíž temné vlasy se odrážejí od průzračnějšího pozadí, zatímco bílé šaty kontrastují se zešeřelým pozadím. Určitým protikladem vůči zachumlanému, jako by do sebe se zavíjejícímu tvaru, je strohé, geometricky přesně znázorněné opěradlo židle. Prucha tak do odpozorované scény vnesl výrazné kontrasty, oživil ji malířským gestem, dal ji autonomní podobu, učinil z bezprostředního vnímání svébytný obraz, nadaný samostatnou existenci. Při jeho pozorování okamžitě osloví bílá drapérie, která se stává jeho hlavním, silně působícím motivem, který ukazuje na autorovo malířské mistrovství. Bílá Pruchu dlouhodobě přitahovala, ať šlo o průčelí domů, předměty v zátiší či o oděvy. Představovala mu určitý mezník, jímž se daný motiv vymezuje vůči okolí, avšak zároveň může přijímat jeho odlesky jako je to v tomto případě.
Podobiznou Prucha navázal na širší námětový okruh pracující, soustředěné, do sebe zahloubané ženy, vyskytující se v umění kolem roku 1900. Odhlédne-li se od osobního autorova vztahu k modelu, vytvořil obraz, který má nadčasové hodnoty. jde o nový objev, který si v Pruchově díle získá pevné místo.