Pálená hlína, 30,5 cm, datace 1924.
Publikováno:
Katalog Národní galerie Praha, 1995, vydaný u příležitosti výstavy Otto Gutfreunda ve Veletržním paláci, 14. 12. 1995 – 14. 4. 1996, vyobr. s. 87 – 89.
Josef Císařovský, Otto Gutfreund, SNDK Praha, 1962, pod č. 214.
Gutfreundova socha Vzhlížející zobrazuje torzo ženy s hlavou zakloněnou k nebi, což naznačuje silnou emocionalitu a touhu. Tento motiv vzhlížení, typický pro expresionismus, může být chápán jako gesto úžasu, víry nebo naděje, případně i hledání odpovědí či úniku z reality. Gutfreund zde vyjadřuje vnitřní stav člověka, možná jistou transcendenci nebo spiritualitu, která je umocněna dynamikou tvarů a napětím mezi tělem a gestem. Expresivní charakter této sochy je v souladu s dobovými tendencemi evropského sochařství, kde se umělci často snažili zachytit hluboké vnitřní pocity a reakce na zlomové události jako byla první světová válka. Gutfreund se během své kariéry inspiroval kubismem, jehož vliv je patrný zejména v jeho ranějších dílech, jako je Úzkost nebo Sedící žena. Po první světové válce se však jeho tvorba stále více přikláněla k humanističtější a expresivnější podobě. Vzhlížející je socha, která vychází z tohoto přerodu v jeho uměleckém projevu, kdy se snažil spojit avantgardní formy s hlubokým emocionálním obsahem. Jeho dílo je zároveň odrazem poválečného světa, který hledal nové hodnoty a cesty, jak se vyrovnat s traumatem minulosti. Otto Gutfreund svým dílem Vzhlížející vyjádřil nejen estetické a formální kvality moderního sochařství, ale také hluboké emoce a filozofické otázky, které formovaly poválečné umělecké hnutí. Tento portrét ženy, ztvárněný v okamžiku vzhlížení, je odrazem touhy po smyslu a naději v časech nejistoty. Gutfreundova schopnost propojit inovativní formu s lidskou emocionalitou a duševním stavem z něj činí jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 20. století.