Olej na plátně, 91,5 x 79 cm, rámováno, datace 1908.

Opatřeno odborným posudkem Mgr. Barbory Ropkové, Ph.D., autorky připravované monografie a soupisu díla.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Dílo bude zařazeno do autorovy připravované monografie.

Provenience:

Sbírka Dr. Františka Čeřovského.

Z posudku Mgr. Barbory Ropkové, Ph.D.:

Unikátní plátno Vincence Beneše pochází z velmi ceněného raného tvůrčího období, které souvisí s jeho členstvím ve skupině Osma, z něhož se dochovalo jen velmi málo jeho děl. Motivem je podobizna Benešova vrstevníka, malíře Josefa Proškovce, který malbu studoval v Praze a ve Vídni. Atraktivitu obrazu zvyšuje fakt, že vznikl v době, kdy Beneš tvořil ve společném ateliéru s Bohumilem Kubištou na pražských Vinohradech, v Nerudově ulici č.p. 36, dnešní Polské u Riegrových sadů. Ve společném ateliéru pracovali oba umělci od března 1908 do konce roku a vznikla tu řada prací, v nichž oba řešili otázky týkající se výtvarné formy. Uvedený Benešův portrét je dokladem zásadní proměny jeho výrazového slovníku směrem k nekonvenční modernistické malbě, syntetizující především vlivy van Gogha a Cézanna, s jejichž podněty se krátce předtím seznámil na své studijní cestě po Německu, kterou završil několikaměsíčním pobytem v Paříži. Obraz je podobně jako některé další Benešovy práce té doby nesignovaný, jeho vznik je však doložen v malířových pamětech: „ V té době maloval jsem také podobiznu spolužáka od Schwaigerů Proškovce. Nosil ostře oranžové šaty a červenou kravatu, což mě přimělo k malování s komplementárním modrým pozadím. Tu již uplatňoval jsem také nové teoretické výmysly o zlatém řezu a vyvažování směrů a linií“ (Vincenc Beneš, Paměti, s. 25). Hlavním významovým kompozičním prvkem je tu v souladu s orientací Osmy barva, ale také snaha o nalezení řádu výtvarné formy. Podobizna zobrazuje mladého sedícího muže v rezavém obleku s oranžovou vázankou, v sebevědomém posedu nohy přes nohu. V levé ruce drží cigaretu, příznačný atribut portrétů té doby, který je patrně inspirován Munchovým Autoportrétem s cigaretou z roku 1895 (Národní galerie Oslo). Pastózní a živý štětcový rukopis, vedený dramaticky v různých směrech je typickým rysem pláten nejen Beneše, ale i dalších členů Osmy. Právě tento skicovitý charakter, patrný také z odstupu je v zásadním rozporu s akademickou malbou, jeho role spočívá ovšem také v dynamizaci výrazu. Komplementární modré pozadí disponuje sice stejnou barevnou intenzitou, s jakou je pojednána mužská postava, jsou z něho však vyjmuty veškeré popisné detaily, proto se pozornost diváka přece jen stáčí k tváři výrazných řezaných rysů s pronikavýma modrýma očima a k partii rukou. Ačkoliv se jedná o plátno, kde Beneš pracuje s výrazným barevným kontrastem, nejsou jeho tóny v porovnání s Kubištou zdaleka tak ostré a nevytvářejí specifickou kubištovskou disharmonii. Beneše od Kubišty odlišuje právě tato malířská senzualita a cit pro barvu, která jeho plátnům dodává odlišný charakter. Stylové pojednání plátna vypovídá pro jeho vřazení mezi dvě nejranější varianty Podobizny dr. Lea Pavelce z téhož roku a mezi pozdější Podobiznu dívky s kytičkou. Všechna tato portrétní plátna mají několik shodných rysů – zobrazují sedící postavu na jednobarevném pozadí. V případě dívky i Proškovce je tu doprovodný atribut v podobě květiny u zobrazení dívky, či cigarety v případě mužského portrétu. Mezi další rysy patří traktace plochy do velkých barevných polí. V Podobizně Proškovce si barva, jako u dvou podobizen dr. Lea Pavelce, stále drží svou plastickotvornou modelační funkci a lze jí tak vnímat spíše v expresionistickém duchu. Naopak u Portrétu dívky je již patrný ústup plastické formy ve prospěch výrazného profazetování portrétu a zploštění prostoru, což poukazuje na raný vliv Cézanna. U podobizny Proškovce přistupuje Beneš k principu, rozkládajícímu tvar na plochu také, děje se tak však zatím jen prostřednictvím černého šrafování štětcem v partii obleku, naopak v ostatních pasážích plátna pracuje se zmíněnou modelací tvaru.