Pero, tuš, akvarel a grafit na papíře, 29,6 x 40,8 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1965, signováno vpravo dole Toyen 65.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Výstavy:

Saint-Cirq-Lapopie, Château de Saint-Cirq, Pocta Toyen, léto 1982.

Saint-Cirq-Lapopie, Maison Rignault, Okolo André Bretona, Magické umění, červenec-září 1991, barevně ilustrováno na obálce.

Praha, Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu, Toyen, květen-srpen 2000, str. 252, č. 332.

Saint-Étienne, Musée d´Art Moderne, Toyen, červen-září 2002, str. 261, č. 129 (barevně ilustrováno, str. 222).

Cahors, Musée de Cahors Henri Martin, Skleněný dům, André Breton, Iniciátor objevitel, září-prosinec 2014 (mimo katalog).

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Uhrančivá kresba Toyen, znázorňující ženskou postavu pozvedající se z lenošky, se zabývá jedním z hlavních námětů pozdní představivosti Toyen - proměny ženské postavy v šelmu, která se navíc hlavou obrací na diváka, jejž pozoruje šikmýma očima. Toyen dokázala velmi rafinovaně rozehrát vztah plnosti a prázdnoty: ženské tělo bylo nakresleno jemným obrysem tak, že splývalo s oděvem, do nějž bylo oblečeno, který se měnil v jeho kůži, avšak zároveň jako by postava byla bez těla, reprezentoval jen tento plášť, který s ní srůstal, v horní části, aby se rozevíral a ukazoval svůj rub v části spodní. Tělo zahalovalo samo sebe. Do takto vystupňované iluze Toyen zapojila ještě knoflíky, jež zdůrazňují jeho průhlednost. Vzdušná pohovka, na které postava sedí s pečlivě prokresleným dekorem, vypadá jako mušle, ze které se tělo-plášť rodí. Toyen vyvolávala kresbou pocit vlnícího se dění, které se před zraky diváka zhmotňuje, aby opět ubývalo a mizelo v prázdnu, šlo o přízrak stupňující se intenzity smyslového dojmu, který velmi jemně ztvárňuje vstup akvarelu do žíhané kůže ženy-šelmy, pod jejímž levým štěrbinovitým okem se nachází červená pěticípá hvězdička s kruhem uprostřed, drobný detail, jenž celý výjev obracel, dával mu ironické vyznění, odkazují k art nouveau. Toyen na rozdíl od grafice se kresbě spojení akvarelu a tuše věnovala výjimečně, o to je tato kresba vzácnější. Ukazuje, že pro každý tah musela mít vnitřní důvod.