Akryl na plátně, 130 x 90 cm, rámováno, datace 2024, signováno zezadu MATEJ ŠTETIAR 2024. Předložené dílo Mateje Štetiara je ukázkou autorovy současné polohy, ve které se prolíná abstraktní a figurativní rovina do mnohovrstevnatého celku. Plátno je zaplněno spletí linií, struktur a barevných lazur, především v odstínech fialové a černé, jejichž vertikální stékání a překrývání vytváří dojem neustálého pohybu, rozkladu a znovuobnovování. Štetiarova tvorba, formovaná studiem na Akademii výtvarných umění pod vedením Josefa Bolfa, Jakuba Hoška a Nik Timkové, se vyznačuje specifickým napětím mezi chaosem a kontrolou. Obraz působí na první pohled divoce a neuspořádaně, avšak při bližším pozorování se v něm začínají vynořovat fragmenty figur, tváří či organických tvarů. Tento vizuální šum odkazuje k autorově zájmu o zpracovávání osobní mytologie a snahy uchopit složitost lidské existence. Motiv rozkládající se postavy, který se v jeho díle objevuje opakovaně, je přítomen i zde. Fragmenty lidských forem se rozpadají do tekutého pole barevných vrstev, jako by se zrcadlily v neklidné psychické krajině. Dílo lze proto chápat jako metaforu lidské identity a neustálého procesu sebepoznávání. Obraz je zároveň i výzvou k vlastní interpretaci každého z diváků. Množství symbolů a znaků nás ponechává v nejistotě, nutí jej hledat souvislosti a osobní významy. V tomto smyslu lze Štetiarovu tvorbu chápat jako dialog mezi intuitivním chaosem a touhou po řádu, mezi neuchopitelným a racionálně vysvětleným, což jsou témata, která činí jeho práci nejen aktuální, ale i hluboce existenciální.