Suchá jehla na papíře, 20 x 15,8 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1950, signováno vpravo dole Reynek.

Publikováno:

Bohuslav REYNEK (1892 - 1971). Catalogue raisonné et illustré des peintures, dessins et gravures, 1940 - 1949, N°39, s. 1.

Soubor deseti nabízených děl Bohuslava Reynka soustřeďuje několik zásadních okruhů jeho tvorby, biblické příběhy, zvířata, zahradu, dům i intimní krajinu. Právě jejich vzájemné prostupování je pro Reynka určující. Posvátné a všední u něj nestojí proti sobě, ale vytvářejí jeden svět, v němž se každodenní zkušenost přirozeně otevírá duchovnímu významu. Technika suché jehly mu umožňuje pracovat s měkkou, místy roztřepenou linií a s hlubokými temnými plochami. Postavy a předměty se často vynořují z šera a znovu se v něm ztrácejí. Tato práce s temnotou, světlem a prázdným místem dodává jeho grafikám ticho, napětí a zvláštní vnitřní soustředění. V listech Zapření svatého Petra, Rút a Bóaz I, Zacheus a Loučení Krista s matkou se Reynek nesoustřeďuje na popis děje, ale na jeho psychologické a duchovní jádro. Zvláště Loučení Krista s matkou staví na silném emocionálním vztahu figur, jejichž sevřenost a barevné akcenty proměňují biblický motiv v obecný obraz bolesti a odloučení. Stejnou pozornost však autor věnuje také zcela prostým námětům. Kočka na okně, Kočka na zdi, Krocan, Jabloň, Dvě kozy či Mansarda ukazují svět, v němž i drobný každodenní motiv získává hlubší význam. Zvíře, strom nebo okno nejsou jen věcným záznamem, ale součástí širšího řádu přírody, samoty, ticha a očekávání. Celý soubor tak velmi dobře ukazuje Reynkovu schopnost spojit intimní pozorování skutečnosti s duchovní zkušeností. Jeho grafiky nepůsobí efektně ani vypravěčsky, ale svou úsporností, temnou kresbou a soustředěnou atmosférou vytvářejí jeden z nejosobitějších světů českého umění 20. století.