Patinovaný bronz, 39 cm, na patce značeno ŠALOUZN, opatřeno kovoliteckou značkou Františka Anýže.

Plastika Salambo a Matho od Ladislava Šalouna náleží k mimořádně působivé linii jeho secesně-symbolistní tvorby. Šaloun zde opouští tradiční reprezentativnost figurálního sochařství a soustředí se na psychické a tělesné napětí dvou postav sevřených do jediného dramatického celku. Dílo bývá uváděno také pod názvem Vášeň, který velmi přesně vystihuje jeho expresivní charakter. Námět odkazuje k postavám Salambo a Matha z literárního okruhu Gustava Flauberta, avšak Šaloun neusiluje o ilustrativní převyprávění konkrétního příběhu. Literární motiv se mu stává východiskem pro obecnější téma touhy, vášně a fyzického splynutí. Dvě figury se do sebe zaklesávají v prudkém gestu, jejich těla se vzájemně překrývají, až téměř ztrácejí individuální hranice. Z různých pohledů se kompozice neustále proměňuje a divák postupně rozpoznává jednotlivé části těl vystupující z kompaktní hmoty. Zásadní je zde práce s povrchem, kdy modelace není uhlazená, ale je naopak živá a tak je patrný i samotný proces vzniku formy. Zvrásnění, prohlubně a nepravidelnosti zachycují světlo v rychle se měnících odlescích a zesilují dojem neklidu. Plastika vznikla v období, kdy Šalounovo dílo dosahovalo mimořádné výrazové intenzity. Právě kolem roku 1910 bývá v jeho tvorbě zdůrazňováno zesílení expresivní složky a současně je u menších plastik patrný vztah k dynamickému sochařskému pojetí Augusta Rodina. U Salambo a Matha je tato souvislost obzvláště patrná v otevřené modelaci, emocionálním vypětí a v představě figury jako živé, neustále se proměňující hmoty. Nabízená práce tak představuje mimořádně sugestivní ukázku Šalounova pojetí lidské figury, kdy nejde pouze o zobrazení milenecké dvojice, ale o plastické zachycení samotného stavu vášně, okamžiku, v němž se tělesnost, pohyb a emocionální vypětí spojují do jediného kompaktního tvaru.