Olej na kartonu, 50 x 38 cm, datace 1939, signováno vlevo dole V Špála 39.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Publikováno:

Václav Špála, Soupis díla, Ars fontes, (ed. Eduard Burget, Roman Musil), Praha 2002, s. 107, pod soupisovým číslem 1155.

Provenience:

Prokop Toman, tajemník Mánesa.

Když se po několikaměsíční pauze vrátil Václav Špála k malbě, změnil v prvých měsících března a dubna roku 1939 formát plátna. Přišel s novým pojetím obrazu, kdy květina ve džbánu, která byla dříve umístěná uprostřed vertikálního formátu se ocitla náhle mírně mimo střed na formátu horizontálním. Vzniklo tak dočasné, velmi působivé pojetí, které umožnilo více rozvinout obraz do stran a stlačilo podíl nebe. Pro ctitele Špálových zátiší tak prosadil výraznou dynamickou kompozici, dávající větší prostor rozvinutým květům sasanek, přecházejících u některých od světle do temně fialových odstínů. Sasanky vytvářejí mimořádně živý útvar, odrážející se od dramatického, temně modrého pozadí, pro něž tentokráte využil Špála starší obraz Otavy před deštěm, ve které byly přírodní útvary stažené do ostrých hran, jejichž modří příležitostně proniká zelená. Obraz, pocházející z politicky vypjatého období, které jako by se částečně i vepsalo do důraznosti malby, představuje Špálu jako vrcholného představitele fauvismu, jehož malířský rukopis si uchoval dodnes nesmírně živý přednes. I když by se mohlo zdát, že Špála svůj způsob znázornění trochu rozvolnil, jak ukazuje pojetí vázy (zde je až haptický nános pastózní běloby) i deky (viz její jako by jen tak nahozené křižující se krátké červené linie), byla tato spontaneita do velké míry řízená, patřila do rejstříku autorových výrazových prostředků. Obrazy z jara 1939 nám ukazují posunutého Špálu, který se po několika měsících vrátil k malbě, kterou nejspíše uskutečňoval v obci Pyšely, kde během války bydlel, aby na svých obrazech zachytil prvé posly jara, jež již v těchto měsících začínají kvést. Květiny se staly Špálovi symbolem života, krajina za nimi odrazem stavu světa.