Olej na plátně, 28,5 x 43 cm, rámováno, signováno vpravo dole COROT, zezadu slepém rámu: štítek 11.352, štítek 6686; štítek 6157, razítko 1691, napsáno 4206, na zadní straně obrazu přiložen Corotův dopis.

Publikováno:

Catalogue raisonné L´oeuvre Corot, Alfred Robaut, H. Floury, Editeur, Paris, 1905, s. 310 reprodukováno, č. 1013.

Vystaveno a publikováno:

Dialogy v obrazech, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2014, s. 86.

Jean-Baptiste-Camille Corot patří mezi nejvýznamnější francouzské krajináře 19. století. Ve své tvorbě propojoval klasicky vyváženou kompozici s citlivým pozorováním přírody a mimořádným smyslem pro světlo a atmosféru. Jeho krajiny často zachycují zdánlivě obyčejná místa, tedy vesnická zákoutí, říční břehy či cesty lemované stromy, která pod jeho rukou získávají osobitou poetiku a klidnou, meditativní náladu. Nabízený obraz zachycuje venkovské domy rozptýlené podél vodního toku, zasazené do krajiny, v níž převládá zeleň stromů a měkké světlo oblohy. Stromy po obou stranách obrazu vytvářejí přirozený rám, který vede divákovo oko do středu výjevu. Voda zde není pouze součástí krajinného motivu, ale také důležitým prostředkem k zachycení světla a prostorových vztahů. Barevnost obrazu je založena na tlumených zelených, hnědých a šedavě modrých tónech, které se vzájemně prolínají v jemných přechodech. Kontury staveb a vegetace nejsou zdůrazněny ostrou kresbou, nýbrž se jednotlivé tvary místy ztrácejí v barevné atmosféře a splývají s okolím. Tím malba získává dojem přirozenosti, kdy autor zaznamenává krajinu v konkrétním okamžiku. Motiv okolí Beauvais měl v Corotově tvorbě své významné místo. Do této oblasti se vracel opakovaně a její venkovská zákoutí mu poskytovala příležitost zkoumat vztah mezi přírodními formami, architekturou a atmosférou místa. Také zde se realistické pozorování prolíná s lyrickým viděním krajiny, kdy domy, stromy a vodní tok nejsou pouhým záznamem konkrétního místa, ale součástmi harmonického celku, v němž má každý prvek své místo a rytmus. Obraz tak představuje působivou ukázku Corotova krajinářského umění, založeného na střídmosti výrazových prostředků, citlivé práci se světlem a schopnosti proměnit nenápadný výsek venkova v poetický obraz přírody.