Pastel a tempera na papíře, 103 x 73,5 cm, datace 1993, signováno zezadu K. Malich 1993.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Pastel pochází ze závěrečného vrcholného období Karla Malicha, kdy dočasně opustil trojrozměrné drátěné plastiky a věnoval se výlučně velkoformátovým pastelům, které na mnoho let představovaly jeho hlavní výrazový prostředek. Tento pastel je navíc výjimečný tím, že byl proveden na největší formát podkladu, jejž autor používal. Vlastní znázornění je výraznou světelnou vizí, odehrávající se na temném pozadí, diagonálně vedeném přes plochu, jehož oblé linie představují základní rys, vymezující se vůči prázdné ploše. Uvnitř temného pole se odehrává současně několik světelných událostí, které probíhaly nezávisle na sobě, některé se překrývaly. Uprostřed světlemodrého kruhu tkví výrazný obrys jablka, který lze vnímat jako smyslový odraz reálného motivu z autorova okolí, který se před ním nečekaně vynořil. Největší útvar v temné ploše představuje protoplasmatická červená hmota, jejíž vlnící se okraje uvnitř temné plochy naznačují, že je trhlinou, v níž dojde k zřetelnému pnutí, poukazujícímu na zrod a zánik světa, jak to naznačuje temně modrý útvar lebky, za kterým je kruh, jehož drobné temně zelené body jsou pojednané temperou. Malich před diváka staví komplexní vizi, již nelze jednoznačně popsat, nelze ji vysvětlit do posledního tahu, pouze v obecné rovině přiblížit. Je uvolněným záznamem toku představivosti, který si dříve než se rozhodl pastel realizovat, autor zaznamenal na drobné kresbě, do níž si vepsal názvy jednotlivých barev. Ze znázornění je zřejmé, že se ocitl na prahu metavize, jejíž význam tkví v ní samé, která působí svou silnou výtvarně emotivní stránkou. Zde je třeba připomenout, že Malich bílou a černou nepovažoval za barvy, a že jejich vztah byl vytrvalou rozpomínkou na jeho dětství, a zároveň, že vše co se odehrává v temném poli se týká vnitřních světelných vizí, které se objevovaly současně, že jde o propojení několika různých zdrojů. Z hlediska Malichových pastelů z přelomu osmdesátých a devadesátých let lze tento jednoznačně považovat za nejvýraznější, za esenci jeho představivosti. Je skvělým pohledem do velmi silného vkladu autora do evropského umění.