Olej na plátně, 89 x 62,5 cm, rámováno, datace – okolo r. 1900, signováno vpravo dole B.Knüpfer. Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Uznávaný malíř a představitel pozdního romantismu a naturalistického senzualismu konce 19. století nám v nabízeném díle představuje svou neutuchající malířskou vášeň pro zobrazování mořských hladin a zámořských zákoutí. Ta zpočátku oživoval bájnými postavami kentaurů, nymf a najád v dekadentně symbolistním duchu konce století, inspirovaný pracemi Arnolda Böcklina. Na přelomu století své dílo aktualizoval připojením secesního dekorativismu. Předložené dílo, pocházející z již vyzrálejšího malířova období po r. 1900, není zatíženo významotvornými postavami a doprovodnými ději a autor se profesionálně věnuje jen čistému krajinnému zobrazení skalisek a vodní hladiny. Ta se oproti předešlým mořským příbojům zklidnila až v opačný extrém klidného bezvětrného ovzduší, kde jediný prvek nenarušuje nastolený klid. Malíř věnoval všechnu svou invenci a energii do bravurně předneseného přicházejícího večerního oparu v podobě červánků, jejichž tóny se něžně opírají do pískovcových struktur. Oko diváka tak plynule přechází po těchto jemně odstíněných plošinkách, které dohromady tvoří vizuálně harmonizující celek. Vodní hladina zároveň důvtipně umožnila malíři vyjevit své triumfy na poli odrážejících se skalisek, kde se barevná tonalita noří do skutečné hloubky zobrazované zátoky, navozující v obraze snad jediný pocit zneklidnění právě z oné neprohlédnutelné tmavé hlubiny, stejně jako tohoto jevu využíval i zmiňovaný Böcklin. V chronologickém díle Knupfera tedy pozorujeme určitý posun od narativních mytologických dějů k fascinaci nad samostatnou krajinou, jako dostačujícího objektu, která se nabízí k zobrazení v proměnlivých stavech různého světla stínu a atmosférických stavech bezvětří či bouře. V důsledku špatného přijetí domácí kritiky se Knupferovi však tato tajuplná mořská hladina stala osudnou a roku 1910 ukončil svůj život skokem do moře.