Olej na plátně, 74 x 99 cm, rámováno, datace – 1870 – 1889, zezadu Ant. Waldhauser, zezadu na plátně opatřeno přípisem s určením.

Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Romana Prahl Csc.

Vystaveno:

Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11., Praha, 2015.

Světlo, šero a temnoty - Umění českého 19. století, Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň ""13"", 24.2.-21.5.2017;

Publikováno:

Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 672.

Světlo, šero a temnoty/Umění českého 19. století (katalog výstavy) na str. 57 a v seznamu vystavovaných děl pod číslem 85.

Z odborného posudku prof. PhDr. Romana Prahla, Csc.:

Domnívám se, že předložený obraz je autentickým dílem Waldhauserovým.

Antonín Waldhauser je znám zvláště jako krajinář – autor drobných a malířsky svěžích krajinomaleb, vyhledávaných sběrateli. Větší obrazy od tohoto malíře jsou však rovněž známy. Viděl jsem několik z nich v pozůstalosti umělce před 25 lety a tři z nich jsem zahrnul do katalogu umělcovy výstavy tehdy uspořádané Národní galerií (1980, konáno v galeriích Bosňany, Čáslav, Havlíčkův Brod). Vytaveny byly tři větší obrazy Waldhauserovy ze 70. let 19. století: Rybník na zámku Hluboká, Skály u Turnova a Černé skály u Trouville (čís. Kat. 36, 56 a 65). Známy jsou také starší Waldhauserovy městské veduty středního obrazového formátu z Prahy (Pohled na vltavské kluziště v Praze, 1969, čís. Kat. 26 a aréna na pražských hradbách z poloviny 70. let, čís. Kat. 53). Větší obrazy z umělcovy pozůstalosti vyly malovány na hrubě tkaném plátně a označeny na rubu podobně, jako nyní předložený obraz. Dosti typické jsou pro Waldshausera i časté přemalby či autorské změny na obrazech. Vlastní malířskou techniku lze se zmíněnými obrazy jen těžko srovnat , avšak všeobecně plně odpovídá malířskému rukopisu Waldhaserovu, včetně přemaleb a křehkého povrchu malby. Předpokládané řazení tohoto obrazu odpovídá jak umělcově biografii, tak také zájmu o malovanou vedutu Prahy, který od 80. let prudce rostl. Podle jeho názoru malované místo odpovídá kruhové cihelně v Košířích. Antonín Waldhauser nebyl typickým vedutistou a zajímalo jej spíše zachycení barevně-světelného stavu místa či krajiny, které charakterizují i tento obraz, pro které bývá tento umělec právě ceněn.