Olej na lepence, 53,5 x 36,5 cm, rámováno, 1912, signováno vpravo dole ORLIK 12, zezadu opatřeno přípisem s určením: prof Emil Orlik, Berlin, SW.11, „Nubier“; štítek s č. 187.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naďa Řeháková.

Vystaveno:

Portrét v Čechách očima dvou století. Správa pražského hradu a SVU Mánes. Císařská konírna na Pražském hradě (17. 12. 2019 – 30. 3. 2020),

Vystaveno:

Portrét v Čechách, S.V.U. Mánes a Správa Pražkého hradu, Císařská konírna, 18. 12. 2019 - 22. 3. 2020, Praha.

Publikováno a vyobrazeno:

Portrét v Čechách, S.V.U. Mánes a Správa Pražkého hradu, Praha, 2019, s. 315.

Z odborného posudku PhDr. Nadi Řehákové:

Jestliže něco charakterizuje obecně Emila Orlika, tak je to jeho kosmopolitnost, nejen lidská, ale i umělecká. Emil Orlik, pražský rodák, studoval v letech 1889-94 v Mnichově /prof. Knirr, Lindenschmid, Raab/, pak se dočasně v letech 1894-1904 vrátil do Prahy. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, členem kuratoria německého odboru Moderní galerie, ale ještě za svého pražského pobytu podnikl několik větších cest, z nichž nejdůležitější byl první pobyt v Japonsku (1900-01). Od roku 1905 byl profesorem Školy grafiky a knižního umění Uměleckoprůmyslové školy v Berlíně, kde působil až do roku 1932. A i když nepřijal v roce 1927 nabízené profesorské místo na pražské Akademii, alespoň svým zastoupením na výstavách zůstal Čechám věrný. Přestože těžištěm Orlikovy tvorby je především kresba a grafika, tak obrazové práce jsou neméně důležité. Východiskem jeho výtvarného názoru, kterému zůstal věrný po celý život, je skloubení dekorativnosti vídeňské secese, japonského dřevořezu a francouzským postimpresionistickým pojetím výtvarného díla. V pozadí barevnosti jeho obrazů můžeme tušit i jeho obdiv k tvorbě H. Matisse. Výbornou ukázkou tohoto snažení je i výše uvedený obraz, který vznikl za jeho druhé cesty do Japonska započaté v Egyptě a Núbii (1911-12). Rafinovaná barevnost obrazu, která vynikne až po jeho vyčištění, spolu s zjednodušeným dekorativní pojetím pojetím pozadí s typickým lineárním čtením, je charakteristická pro nejlepší Orlikova díla této doby. Velká kolekce Orlikových prací se objevila v Praze a Brně v roce 1934 na posmrtných autorových výstavách. Jeho dílo připomněla výstavou v roce 1992 i Národní galerie v Praze.