Tisk na papíře, 85 x 120 cm, rámováno, pod sklem, datace 2003–2004, signováno zezadu tužkou.
Dílo je opatřeno autorským certifikátem pravosti č. 1416.
Cílem tohoto projektu, díla, je přenášet řeč do vizuální podoby pomocí speciálně programovaného softwaru. Rozpoznávání hlasu v instalaci nesleduje obsahový význam řeči, ale je založeno na analýze skladby vět a zažitých frází, které převádí do předem vytvořeného slovníku tvarů. Výsledkem je tak soubor dat vizualizovaný, jako systém metaskvrn pomocí stereolitografie a rychlého prototypování. Projekt byl vytvořen ve spolupráci s Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v Praze a význačným teoretikem umění Jiří Ševčíkem. Projekt byl rovněž prezentován v rámci výstavy Die Algorithmische Revolution v ZKM, Karlsruhe a v ICA v Londýně. Nabízené dílo je jedinečné, jak svým procesem, tak vizuální podobou, jež předkládá publiku schéma myšlenek a tvůrčího zaujetí autora. Federico Díaz je neobyčejným talentem a nesrovnatelným tvůrcem dnešní doby a odborná i široká veřejnost vždy trne, s čím novým a nápaditým umělec přijde a čím opakovaně ohromí své publikum.
Federico Díaz je mnohostranným umělcem, který již od poloviny 90. let důsledně reflektuje vztah frenetického vývoje počítačových technologií, nových médií a univerzální lidské zkušenosti mýtického typu. Podle Díaze v současnosti již tato dělení nadále neexistují, technologie je mezi námi už naprosto běžná. Díazovy práce intuitivně řeší konfliktní povahu vztahu technologií a humanity, snaží se ukotvit komplexitu chaotické postindustriální existence člověka v jeho přirozenosti, na jeho primárních, tj. emocionálních a sociálních základech.