Dřevoryt na papíře, 35,5 x 16,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vpravo dole L. Jiřincová.
Česká malířka, grafička a ilustrátorka, malování se věnovala už od dětství, celých 12 let navštěvovala soukromou malířskou školu R. Vejrycha v Praze na Vinohradech, odkud byla přijata r. 1935 na AVU v Praze, kde studovala v grafické speciálce u prof. T. F. Šimona. Během studií absolvovala několik studijních pobytů v Paříži a trávila také praktikum u významného pařížského sběratele a obchodníka Legareca-Sagota, kde se detailně seznámila s grafickou tvorbou P. Picassa. G. Braqua aj. Od r. 1940 byla členkou SČUG Hollar a začala také tvořit ve vlastním ateliéru. Její první výstavu v říjnu 1940 zahájil J. Gočár a okamžitě se setkala s všeobecným přijetím výtvarné kritiky. Grafiky a kresby se dostaly do povědomí širší veřejnosti a brzy byla oslovena k ilustrační tvorbě. Ilustrovala třeba knihy J. Seifertovi, ale i k novým vydáním K. J. Erbena. Začátkem 50. let se v jejím díle objevil nový ikonografický motiv - dílo F. Villona, který v jejím osobitém lyrickém, precizním a velmi jemném podání citlivě spojuje sen se skutečností. V 60. letech její dílo autorsky zrálo, Jiřincová byla schopná postihnout barevnou polyfonii květin, zachytit chvějivý let motýla, pomalý pohyb broučka i těkavou krůpěj rosy. V 70. letech se kromě svých autorských cyklů věnovala také tématu opuštěných žen - vdov, do kterých promítala své vzpomínky na druhou světovou válku. Jiřincová se věnovala volné grafice (vytvořila přes 1200 grafických listů), ilustracím (více jak 300 knih), kreslenému filmu, exlibris, známkové a plakátové tvorbě i malířství. Její dílo charakterizovala křehká a tichá krása a přesně tak jej nazývala i dobová kritika. Vystavovala na mnoha výstavách v tuzemsku, ale i zahraničí, odkud si přivezla několik desítek cen.
Autor viz T 1/440, TD 85, V 5/191, Ch 4/287, NEČVU 1/327.