Josefa Hlinomaze zná veřejnost jako mistra epizodních filmových rolí, v nichž nejednou zastínil i role hlavní. Měl talent na kdeco, a tak se i jeho obrazy dostávají do stále širšího povědomí, byť sběratele měl vlastně již od mládí. Příběhy, které nám v nich zaujatě až zaníceně líčí, zaplňují figury a figurky jím bezpečně odpozorované z vlastního na zážitky bohatého života. Kdybychom řekli, že byl naivní malíř navazující na francouzského guru modernistů Henriho Rousseaua (Celník Rousseau), šlo by o suchopárnou zjednodušující frázi. Hlinomazovy obrazy a kresby – obojí v pádnosti výrazu rovnocenné – vyjevují více talentů či múz: scénografickou koncepčnost, svéráz ironického nadhledu, narativnost blízkou psaným textům, jazzové jamování. Od raných čtyřicátých let až do své předčasné smrti v parném létě u moře v Jugoslávii pábil a varioval všechny možné i nemožné postavy, děje a situace, kde prim hrála žena v různých šaržích a pomyslná zpravidla uniformovaná autorita .

Nechme se unášet poetickým uměním Josefa Hlinomaze v sérii děl pocházejících z koncepčně budované soukromé kolekce, dnes největší sbírky tohoto stále obdivovanějšího a ceněného autora.