Kvaš na papíře, 26 x 26 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vlevo dole Kupka.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Opatřeno potvrzením pravost od Pierra Brullé.
Vystaveno:
Kupka - Mucha, Galerie Expo 58 Art, Praha, 26. 2. - 20. 3. 2022.
Na počátku dvacátých let 20. století dospěl František Kupka k zásadnímu objevu v oblasti abstraktního malířství, jímž byla fragmentace geometrických tvarů. Základní formy rozkládal na menší segmenty, které následně varioval, zvětšoval i zmenšoval, řadil do rytmických sledů a vkládal do dalších struktur. Tímto postupem opouštěl uzavřenost formy a otevíral obraz dynamickému dění, v němž jednotlivé části vstupují do neustálého pohybu a proměny. Východiskem této kresby byly pravděpodobně dva protínající se ovoidy, jejichž původně uzavřený prostor autor rozvolnil a otevřel. Linie zde neplní funkci pevné hranice, ale stávají se nositelem energie, která se rozvíjí do prostoru a zároveň jej přetváří. Kompozice tak působí živě, téměř eruptivně, jako by se tvar právě rodil před očima diváka. Přestože jde o kresbu, její charakter je výrazně malířský. Kupka pracuje s odstíněnými modrými tóny, které přecházejí do hlubších poloh až k temným černím. Barevná gradace vytváří dojem vnitřního světla i hloubky, jež vychází ze středu a pozvolna se rozplývá směrem k okrajům. Barva zde není doplňkem, ale plnohodnotným výrazovým prostředkem, který podtrhuje rytmus a strukturu kompozice. Autor zde dále rozvíjí motiv souběžných zakřivených pruhů, typický pro jeho tvorbu. Každý pruh získává vlastní charakter a společně vytvářejí složitou rytmickou síť, která vstupuje do vztahu s okolní prázdnou plochou. Ta nepůsobí jako pouhé pozadí, ale jako aktivní složka obrazu. Celek působí monumentálně díky své vnitřní energii a promyšlené stavbě. Před divákem se rozvíjí dramatický pohyb fragmentů křivek, odstupňovaný od světlejšího středu k temnějším okrajům. Tento přechod lze chápat jako obraz vzniku a proměny, jako vizuální analogii kosmického dění, které Kupka převádí do abstraktního jazyka. Kresba je v rámci autorova díla ojedinělá a dosud není známo více obdobně pojatých prací. O to významnější je její vztah k obrazu Fleur z let 1923 až 1925, který je dnes uložen ve sbírkách Musée national d’art moderne v Paříži. Právě tato vazba podtrhuje její mimořádnou hodnotu jak z hlediska uměleckého, tak sběratelského.