Výstava L’Esprit de Paris se soustředí jak na zahraniční, tak i české umělce, kteří v letech 1918–1938 aktivně působili a vystavovali ve Francii a stali se tak nedílnou součástí École de Paris. Přestože první generace této školy zde působila již od roku 1904, po první světové válce se hlavní téma École de Paris mění a centrem zájmu se stává soudobý život meziválečné Paříže. Umělce nespojuje žádná umělecká teorie a dochází tak k svébytnému projevu a k různé variaci stylů. Svůj zájem navracejí zpět k rozdílným formám realistického zobrazení skutečnosti, které převažovalo nad abstrakcí. Mezi tradiční náměty patří portréty, scény z cirkusů či putyk, kde zaznamenávají i jejich protagonisty, kam spadají klauni, prostitutky či místní štamgasti. Do středu pozornosti se dostává i městská krajina a periferie. Přesto v této době svébytným způsobem stále u některých autorů přetrvávají reminiscence na předešlé stylové proudy. Pomyslným středobodem se v této periodě stala čtvrť Montparnassu, kam se sjížděli jak rodilí Francouzi, tak i umělci z celého světa a společně se podíleli na tvorbě uměleckého ducha tehdejší Paříže.

Vystavená díla jsou ze soukromých sbírek českých sběratelů a jsou rozdělena do tří tematických okruhů, ze kterých může divák lépe vypozorovat, jak jsou si některé obrazy stylisticky podobné či naopak naprosto rozdílné a jediným společným jmenovatelem je společná doba a místo vzniku díla stejně tak jako jejich vysoká kvalita. V přední části galerie je srovnáváno pojetí tématu figury a lidského těla, které navazuje na teorii portrétu v části prostřední. Do dalšího okruhu spadá zobrazení krajiny a v neposlední řadě jsou zde prezentována díla s tématem města a periférie.