Olej na mahagonovém dřevě, 40 x 32,4 cm, rámováno, signováno vpravo dole C. Makowsky, zezadu štítek s č. 9587 Makovski a razítko celního úřadu.
Významný malíř žánrů, zvláště pak historických scén a portrétů a čelní představitel ruské salónní malby 19. stol. Narodil se do rodiny ruského malíře a hudební skladatelky. Studoval na moskevské škole malby, sochařství a architektury, kde patřil k premiantům. Jeho učiteli byli K. Bryullov a V. Tropinin. Tíhl k romantismu a dekorativismu. Na přání své matky na nějaký čas přesídlil do Paříže, kde se seznamoval s díly klasické hudby. V r. 1858 vstoupil na půdu akademie v Petrohradě a vystavoval na jejích výstavách, např. Léčba slepého (1860) a Agenti falešného Dimitrije zabíjí syna Borise Godunova (1862). V r. 1863 Makovskij a třináct jeho dalších kolegů protestovali proti nastolení témat akademie z oblasti skandinávské mytologie a všichni odešli bez formálních diplomů. Stal se členem skupiny Peredžniky, která malovala obrazy z každodenního života, např. Vdova (1865), Prodavač herinků (1867). R. 1870 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro putovní výstavy umění a pokračoval v malování námětů z každodenního života. Po studijních cestách do Egypta a Srbska v 70. letech se dramaticky mění jeho styl. Začíná se více zabývat formami svých obrazů a koloritem. V 80. letech se stává módním malířem portrétů a historických maleb. Na Světové výstavě v Paříži v r. 1889 získal Velkou zlatou medaili za obraz Smrt Ivana Hrozného, Paridův soud a Démon a Tamara. V té době patřil k nejvíce ceněným a nejlépe placeným ruským malířům. Zemřel při srážce svého kočáru s elektrickou tramvají. Vystavoval ve Vídni, Drážďanech a Berlíně.
Autor viz B 7/110.